Davida Kollera s kapelou jsem slyšela naživo přibližně před třemi a půl lety na jeho akustickém turné a řekla si, že to rozhodně nebyl poslední koncert, který chci navštívit. Povedlo se mi to v pátek 16.9.2016 v Praze, kde vystoupil se svými Friends v areálu Staropramenu.
V půl šesté se otevřely brány pivovaru. Stála jsem se svým fotografem hned u vstupu, proto jsme prošli mezi prvními. Stánky s pivem byly postavené, sudy naražené a připravené občerstvit každého návštěvníka. Bylo opravdu horko a tekutina v podobě zlatého moku přišla vhod.
Celovečerní koncert zahájila kapela Android Asteroid. Jejich styl jsem si pracovně nazvala „jazzová elektronika“. Čím déle jsem poslouchala, tím víc mě jejich muzika vtahovala kamsi do kosmu. Dokonalé spojení zpěvaččina hlasu a elektronických zvuků vytvářelo dojem průletu vesmíru. Měniče hlasu, opakující se zpívaná slova a dlouhé tóny, místy rytmický rap, to všechno do sebe přesně zapadalo jako dílky puzzle. Cover Davidovy písně Prázdný místa byl přesně ve hvězdném stylu, jakým se kapela prezentovala. Dnes večer v plné, sedmičlenné a největší sestavě.
Po krátké pauze nezbytně nutné k přestavění pódia, se na scéně objevilo pět, na první pohled sympatických, týpků. Bubeník začal na kapelu upozorňovat drobným virblem a pak … Decibely, které vyšly z beden, mě doslova odrazily od bariéry směrem vzad. Měla jsem pocit menšího atomového výbuchu, kombinovaného se srdeční arytmií, kterou mi způsobil bicmen svojí dvojšlapkou. Kapelu Hentai Corporation jsem slyšela poprvé nejen naživo, ale poprvé všeobecně, takže jsem na ten nápor nebyla dostatečně připravená. Show, kterou začal předvádět frontmen a zpěvák kapely Radek Škarohlíd, mě naprosto uchvátila. Vyletěl z pódia přes basovou bednu a zábranu do prvního ohraničeného prostoru, kde objal své rodiče, zapařil s fanoušky, aby ze sebe v té samé vteřině serval bundu, znovu si ji oblékl, vrátil se zpět na pódium, praštil se do hlavy mikrofonem, vylízal se z epileptického záchvatu a ještě si v závěru písně stihl poplivat prsní bradavku. Jeho jediným limitem byla v tu chvíli šňůra od mikrofonu, která samozřejmě není nekonečná a musel na pomoc nastoupit zvukař, aby kabel vší silou zajistil a tím přidržel na zemi a v rámci stage i Radka. Přestože thrash-rock’n’roll není úplně můj styl, kapela mě naprosto strhla, uchvátila a z jejich show jsem nemohla odlepit oči. V písni o Adolfu Hitlerovi, jeho sexualitě a šílené manželce – jak sám Radek píseň uvedl, naprosto skvěle napodoboval Vůdcovy pohyby při jeho známých projevech a fakt jsem se bavila. Zastavil se prakticky pouze ve chvílích, kdy napájel svoje muzikanty energeťákem. Nemohl chybět ani cover Až ti řeknu a cituji: „…zazpíváme vám písničku ze Smetanovy Lhoty a pak se zas budem věnovat svýmu!“ Kapela Hentai Corporation předvedla naprosto skvělou show, i když asi ne všichni diváci ji byli schopni vstřebat.
Vladimir 518 a DJ Mike Trafic – co dodat? Tento majitel ceny Anděl za hip hop a r´n´b nikdy své fanoušky rapu nezklame. A nejen zájemce o tento žánr. V pravidelném rytmu elektroniky a přívalu slov se pohupovalo celé nádvoří. Texty, které mají co říct všem generacím, skvěle fúzovaly s hudebním doprovodem. Byla jsem velmi mile překvapená, když na druhou polovinu svého vystoupení pozval k sobě na podium Adama Kollera a Matěje Havlíčka. S živým doprovodem bicích a basy získal najednou elektronický zvuk úplně jiný nádech. Vladimir byl neustále ve spojení s publikem, roztleskával a při písni Udělej bordel řvalo celé nádvoří. Volně zpracovaný cover Chci zas v tobě spát potěší jistě nejen rapery, ale i Kollerovy fanoušky.
S touto písní ale už přichází na stage přímo David Koller. V celém Staropramenu se pravděpodobně nenajde jediný člověk, který by ji neznal a nezpíval spolu s ním. Běží mi mráz po zádech, ostatně jako pokaždé když ji slyším. V dalším songu bere španělku a to také zdaleka není poslední nástroj, který mu během vystoupení projde rukama. Fascinuje mě pohled na bubenickou baterii v zadní části podia, v níž uprostřed je rozestavěný velký set hlavního bicmena Adama, vpravo od něj celý ostrov perkusních nástrojů a na druhém kraji o něco úspornější, ale na zvuk naprosto vyrovnaná sada přímo Davida. Několikrát během večera se za ní posadí a v naprosté rytmické souhře s ostatními hraje a zároveň zpívá.
V první třetině vystoupení se najednou objeví na jevišti všichni Davidovi „Friends“, kteří jsou dnes přítomni, a společně křtí desku, na které pracovali. Přestože jsou muzikanti ve většině případů naprosto žánrově odlišní, je na první pohled vidět, že to jsou lidé, kteří jsou si blízcí a spojuje je jedna velká věc – láska k hudbě. Pokřtěná vinylová deska letí mezi lidi, přesto za tu chvilku stihnu zaregistrovat její geniální obal.
Večer pokračuje vystoupením slovenské zpěvačky Katarzia. Jak se sama vyjádřila, její styl je autorský girl folk rap po slovensky. Má velice příjemný hlas a smíchovské nádvoří pivovaru okouzlila coverem Záchranář. David Koller o této písni řekl, že jí dal úplně všechno, ale Katarzia ji povýšila na jinou úroveň. Přestože já osobně upřednostňuji původní verzi, zpěvačka mi přinesla pocit uklidnění, přicházející v pravý čas. Z komornějších písní, které jsou podpořené elektronikou, se mi nejvíc líbí píseň Dnes večer se budu milovat s hudbou.
Bohužel nebe nad pivovarem se zatahuje a začíná pršet. Ti, kdo mají, natahují pláštěnky, mikiny a kapuce, ostatním nezbývá nic jiného, než se nechat svlažit teplým deštěm. Po horkém dni to vypadá jako vítané osvěžení, ale liják nabývá na intenzitě. Nikdo však neodchází, nálada je pořád skvělá a všichni se pohupují a zpívají si opět s Davidem jeho pecky.
Posledním účinkujícím z Kollerových Friends je rapper Kato z Prago Union. David „ …na Katovi vyrostl“ , asi právě proto ani neopouští podium, bere do ruky tamburínu a zapojuje se do raperských refrénů, včetně Katovy předělávky své vlastní písně s názvem Aha.
Na závěr večera hraje Koller s kapelou ještě pár pecek skupiny Lucie – Šrouby do hlavy, Sex je náš, nebo třeba Lovec, střelec doktor a vědec. Diváci si vytleskávají přídavek, kapela předvádí po celou dobu výborné muzikantské výkony, zajímavé harmonie, rytmy a texty, tak typické pro písně Davida Kollera.
Večer končí, přestává pršet a já se spolu se stovkami nadšených lidí vydávám směrem k domovu. Co mi možná trochu chybělo… Více mluveného slova, nějaký pojící článek mezi střídáním kapel, zvlášť křest desky by si ho určitě zasloužil. Přesto, tento multižánrový večer mě obohatil nejen hudebně, ale i lidsky. Díky, Davide a všichni Friends!