autor: Tomáš Cibor
Nenašel jsem výstižnější název, než je tento. Black Light Burns přijeli do pražského Futura, aby ukázali, že lze spojit profesionalitu s prostou lidskostí, megalomanství se skromností a sprostá slova se slušností.
Support Jayce Lewis nezklamal a předvedl se svoji kapelou kvalitní výstup, ze kterého se nám do paměti vryly bíločerné „potetované“ rukávy a oči, které přes černé linky, stíny a ostatní čáry, vlastně vidět ani nebyly.
Set Jayce Lewise začal i skončil naprosto přesně a tak Wes s jeho partou mohli ukázat lidem svoji tvář, přičemž hned po té, co se tak stalo, publikum začalo zpívat známé „Happy birthday to you… Wes“. A tak frontman přijal pár gratulací z první linie fanoušků s úsměvem na rtech, které pod plnovousem s načesaným knírkem také moc vidět nebylo. Bylo zhruba 20:58 když se ze sálu začalo ozývat hlasité křičení o začátek koncertu. Wes si nechal ukázat čas z telefonů diváků a se slovy „Shut the fuck up!“, čekal na kombinaci 21:00 z prvního displeje.
„You can’t, you can’t, you can’t stop the bullet…“. Začalo se za poměrně hlasitých zvuků hrnoucích se z aparátů, na které měl člověk vzpomínku, ve formě nepříjemného pískání v uších, ještě druhý den. I přes to se podařilo vyLOUDit poměrně dobrý zvuk přímo před pódiem, ale v místech u zvukaře byl slyšet spíš nekonkrétní hluk, než hudba. Výkon muzikantů byl takřka bezchybný, jenom bubeník se mi občas zdál jako by si myslel, že je na veřejném konkurzu do kapely Wese, než na koncertě s Black Light Burns.
Během vystoupení jsme mohli sledovat spoustu zajímavých momentů, a ať to bylo vracení skla, nebo takřka epileptické shánění nápoje Crazywolf, které si se slušnou dávkou humoru dopřáli jak BLB-crew, tak kapela samotná. Zhruba v půli koncertu přišlo blahopřání k Wesovým narozeninám právě z VIP zóny (crew + Jayce Lewis). Pomyslný dort byly krevety a sklenice vína na talíři. Bylo to poměrně vtipné, ale co byste od party chlapů čekali. Krevety pak jakoby dostaly křídla a lítaly všude, hlavně směrem do lidí. Většinu snědl chamtivý basák a Wes zhruba 3 kousky (za doprovodu hučivých zvuků některých znechucených diváků) vrátil skrz ústa zpět stylem „mlýnek“.
Po zbytek koncertu se kapela často dohadovala o playlistu přímo na místě a ve finále hrála skoro dvě hodiny, ve kterých jste nenašli nudnou chvíli. Musím uznat, že zážitek s BLB byl sympatického charakteru a bylo vidět, že i přes Wesovi zkušenosti s vyprodanými stadiony s Limp Bizkit, si koncert velice užil. Asi právě kvůli tomu přátelskému měřítku akce, které na velkých koncertech prostě chybí… Pro mě hodnocení 9 z 10. 1 bod ztratili pro absenci přídavku.
Foto z akce…
