Vyrazit do Austrálie, zahrát si v klubu, kde začínali AC/DC a ještě natočit videoklip? Pro kapelu Anomie to není žádný problém. Zajímal nás jak se stane, že si partička kluků z Milotic ocitne v Melbourne a taky jak Australané reagují na česky zpívané texty.
Kapela hraje od roku 2007 ve složení Martin Neduchal – basa, zpěv, Vojta Krist – kytara, zpěv , Tomáš Řihák – bicí, texty, letos se ke kapele přidal Jan Haviernik, který obsadil pozici kytaristy.
Jako kapela hrajete od roku 2007, jak jste se dali dohromady?
Martin s Vojtou se znají prakticky od malička. Založili spolu kapelu, která byla základem té naší. Předcházelo jí pár změn členů i názvů kapely. Jako Anomie hrajeme od roku 2007. Dlouho jsme hráli ve tříčlenném složení. Kapelně nejmladším je náš kytarista Havja, který rozšířil naše řady před koncerty v Austrálii. To kapele hodně prospělo, jak ve zvuku, tak v projevu na koncertech. Hajvu známe už dlouho, párkrát si s námi zahrál, tehdy ještě jako člen kapely Separator, takže jsme si velmi rychle sedli. Hlavně nás stmelila štace v Austrálii, kdy jsme byli spolu non stop tři týdny v kuse.
Anomie je označení pro stav, kdy přestávají platit pravidla, jak jste k tomu názvu přišli?
Název vymyslel náš kamarád a bývalý zpěvák kapely Tomáš Kellner. Jak na název přišel? To netušíme. Prostě na zkoušce navrhl název Anomie a nám se líbil. Možná hlavně jeho význam, tenkrát jsme byli na punkové vlně 🙂
Hudbu a texty si skládáte sami? Kde berete inspiraci?
Ano hudba i texty jsou ryze naše. Nikdo zvenčí kapely nám s tím nepomáhá. Na tomto si hodně zakládáme a je to také jeden z důvodů, proč máme kapelu. Tvorba je něco, co nás moc baví. Inspiraci každý ze členů hledá jinde, když se to pak spojí, tak z toho pro nás vznikne vždy něco zajímavého. Kapelu bereme jako celek. Skládání není jen o jednom člověku. Každý přiloží svou trošku do mlýna, někdo více, někdo méně, ale každá součást skládanky je pro nás důležitá. Kapelu bereme jako kolektivní záležitost a přistupujeme tak i ke tvorbě. Člověk musí učinit mnoho kompromisů, aby s konečným výsledkem souhlasila celá kapela. Jinak inspiraci bereme všude, kde se dá.
Kde vznikl nápad odjet do Austrálie a natočit tam klip?
Odjet hrát do Austrálie? To byl nápad Lukáše – bratra našeho bubeníka Toma. Lukáš se přestěhoval do Austrálie a dlouho nás tam lákal. No a tento rok jsme si řekli buď teď, nebo už nikdy a vyrazili jsme. Už dlouho před Austrálii jsme chtěli zkusit vyrazit s kapelou do zahraničí. Kapela je pro nás hlavně zábava a parta kamarádů, kteří spolu rádi tráví čas. Chtěli jsme prostě někam vypadnout a okusit rockové turné se vším všudy. Klip už byl jenom bonus. Chtěli jsme mít nějakou vzpomínku a také jsme chtěli ukázat naším fanouškům, jak jsme se měli dobře. Byl by také hřích nevyužít tak krásné místo k natočení klipu.
Co všechno musí udělat kapela pro to, aby mohla odehrát na 15 koncertů v Austrálii?
To nevíme, každá kapela to má určitě jinak. Vychází z rozdílných podmínek. Naše kapela si musela připravit dva koncertní sety. Jeden jsme měli akustický a jeden normálně elektrický se vším všudy. Náš playlist obsahoval 40 skladeb. Museli jsme našetřit peníze na letenky, na nástroje, které jsme si obstarali kvůli dopravě až v Austrálii a na nějaké to pivo a jídlo po koncertě. Hodně jsme zkoušeli. Chtěli jsme být v Austrálii v nejlepší formě, což se nám na nejednom koncertě vyplatilo. My jsme měli obrovské štěstí. Pod křídlo si nás vzal Lukáš Řihák a Steph Lai (manželka Lukáše). Lukáš i Steph patří do kapelní rodiny. Manažerovali náš celý pobyt. Sehnali nám koncerty, poskytli nám střechu nad hlavou a udělali nám takový doprovodný program, který byl neuvěřitelný. Strávili na tom mnoho hodin času, hlavně sehnat a naplánovat koncerty tak, aby do sebe všechno zapadalo. Budeme jim do smrti vděční. Jinak všeobecně platí, že na žádnou kapelu, nikdo ve světě nečeká. Myslíme, že kdybychom neměli někoho přímo na místě, který osobně domlouval koncerty, mnoho bychom jich neměli, možná žádný. Určitě je důležité seznámit se s někým lokálním, kdo se vyzná. To je určitě cesta, jak si kapela může sehnat koncerty kdekoliv na světě. Díky internetu se můžete dostat prakticky kdekoliv. Ten poslední krok bývá však nejtěžší.
Jeden z Vašich koncertů proběhl v Cherry baru, tam začínala i kapela AC/DC, jaké to ve vás vyvolalo pocity?
Byl to náš první koncert v Austrálii. Když jsme šli po AC/DC Lane – legendární ulici v Melbourne, na které klub sídlí, byli jsme nervózní. Klub je to undergroundoví. Byla tam cítit rocková atmosféra z každého rohu. Řekli jsme si, že musíme hrát naplno, ať se děje cokoliv. Myslíme, že bylo mnoho lidí překvapeno, když jsme začali zpívat v češtině. Byl to náš první koncert v Austrálii, první kontakt s publikem, které neumí česky. Největší zážitek pro nás byl po koncertě. Lidé za námi chodili k baru, brali si naše CD a prohodili s námi pár slov. Byl to pro nás zážitek hrát na místě, kde hrála jedna z největších kapel všech dob. Večer po koncertě jsme si řekli, že se nám splnil sen. Zahráli jsme si v Melbourne ve městě, kde to rock ‚n‘ rollem žije, to že to bylo zrovna v tomto klubu, byla jen třešnička na dortu.
Je podstatný rozdíl mezi hudební scénu v ČR a v Austrálii?
Co nás osobně překvapilo na klubové scéně bylo, že se nedělali zvukové zkoušky před koncerty. Zvukař tě prostě zapojí a hraj, ukaž, co umíš. Je jedno, že se dobře neslyšíš, je to prostě rock ‚n‘ roll. Lidé v Austrálii dokáží vycítit, když kapela hraje naplno a sálá z ní energie. To ji potom vracejí. Bylo jim jedno, že nerozumí našim textům, prostě se nechali strhnout a byli v tom s námi. Myslíme si, že podvědomě rozuměli, co jsme jim chtěli říci, předat. Rozdíl je určitě v tradici. Melbourne je prostě město rock ‚n‘ rollu. Sálá to tam z lidí, z ulic a barů. Všude kam se podíváš, hraje živá muzika. Na jedné ulici můžeš jít na tři rozdílné koncerty a všude je plno. Lidé tam chodí do klubů na známé i neznámé kapely a užívají si více života a muziky než je tomu momentálně v ČR. Na kapelách je vidět, že jsou vyhrané. Nemají nouzi o koncerty i o zpětnou vazbu od lidí. Myslíme si, že se v Evropě docela přehlíží australská scéna. Každý chce hrát v USA nebo v Anglii. My můžeme kapelám jenom doporučit, aby vyrazili do Austrálie. Na atmosféru v klubech a na ulicích se nedá zapomenout.
Jak reagovali Australané na mladé kluky, kteří najednou začali hrát v metru svoje písničky?
No přímo fantasticky. Pohupovali se do rytmu, usmívali se na nás a tleskali. Vždycky když jsme dohráli tak zatleskali. To nás poprvé překvapilo, to jsme nečekali. Naší výhodou i nevýhodou byli české texty. Sice jim lidé nerozuměli, ale čeština jim zněla exoticky a tím jsme zaujali jejich pozornost. Toto platilo i pro hraní na ulici.
Co pro Vás bylo tím největším zážitkem?
Každý z kapely má jistě svůj vlastní největší zážitek. Co se týká čistě kapely, to bylo určitě při koncertu mimo Melbourne v jednom městečku na Great Ocean Road, kde po naší poslední písni natřískaný klub cca 300 lidí křičelo „One more song.“ To jsme měli husí kůži. Na to nejde zapomenout.
Máte v plánu se tam vrátit?
Momentálně ne. Chceme vyrazit zase jinam.
V Melbourne jste natočili videoklip na singl Hippie sen, co to obnášelo?
Na co jsme v Austrálii sáhli, to nám vyšlo. Měli jsme tam na všechno obrovské štěstí. Toto bylo i v případě klipu. Lukáš v Melbourne náhodně potkal Alexe z TGH Productions – Hollywood. Dali se do řeči. Lukáš mu řekl, že přijede kapela z Evropy a chce natočit klip. Pro Alexe to byla výzva hlavně kvůli tomu, že měl natočit klip na píseň, která ještě nebyla nahraná. Slyšel jenom „živák z koncertu“. Potom už následovalo společné setkání, kde jsme mu sdělili naše představy, o čem by klip měl být. Natáčely jsme dva dny. Jeden den ve městě, na plážích a všude možně. Druhý den nás Alex natočil při hraní v klubu. Další den se vracel do USA, takže jsme se rozloučili a zbytek vyřešili přes internet.
Co vás v nejbližších týdnech čeká, kam se na Vás mohou fanoušci přijít podívat?
V nejbližších dnech budeme hledat levné letenky a plánovat další koncerty tentokrát na Taiwanu, kde budeme asi 14 dnů přes Vánoční svátky. Jinak přes léto z pracovních důvodů nekoncertujeme. Chystáme však na podzim koncerty. Budeme se snažit toho odehrát, co nejvíc půjde. Termíny koncertů budou na kapelních profilech.
foto: archiv kapely
