Je neděle 4.9., 18.00, já stojím před vstupem do pohádkového zámku Dobříš, kde dnes vystoupí v recitálu několikanásobná česká slavice Lucie Bílá s klavírním doprovodem Petra Maláska.
,,Není nikdo, s kým se cítím na jevišti tak opravdově jako právě Petrem Maláskem. Od prvního do posledního tónu jsme jedna bytost, jedna umělecká duše a jen s ním můžu lidem říci, co cítím, co mě trápí, co mě dělá šťastnou. Už proto naše společné koncerty zbožňuji,“ říká Lucie Bílá.
Diváci pomalu přicházejí, na tváři úsměv a pohoda září z každého z nich. Koncert se odehrává pod širým nebem. Pořadatelé nenechali nic náhodě a nakoupili stovky pláštěnek, pro případ deštivého počasí, kterých naštěstí nebylo třeba. Nádvoří rokokového zámku se pomalinku zaplňuje. Sluníčko pomalu zapadá a večer plný písniček může začít.
Královna na zámku, tak bych nazval příchod Lucky na pódium. Přišla v krásných, dlouhých, černých šatech, za potlesku stovek posluchačů, s dvorním instrumentalistou – pianistou Petrem, ve stínu její večerní róby. První písnička jsou Vzpomínky „Stmívá, nějak náhle se stmívá, marně vzpomínky skrývám stěnou zapomnění. Stejně přijdou a nic je v pravdu nepromění, jsme si dál tak vzdálení“ text, píseň Vzpomínky i aranžmá a klavírní doprovod, přenášejí mé city někam, kde to bohužel zná většina z nás. Do minulosti, z které někdo důležitý odešel z našeho života. Láska Hory Přenáší, zaznívá v tichu nádvoří. Další píseň z recitálu. Síla této písničky a pocit mrazení je znát u všech přítomných. Při prvních tónech písničky Dobrodružství S Bohem Panem jsem tušil, že i mé oči nezůstanou suché. Nádherné, bez komentáře! Lucko a Petře, díky!!! Nejen já, ale i dalších pár desítek diváků, utírají slzy kapesníkem, aplaus nemá konce!
Píseň Tma slovy Petra Maláska „Když člověk ze sebe chce dostat nějaké emoce, tak kde je ze sebe dostává? Na jevišti, před lidmi a tma k jevišti patří. Tam jen publikum má pocit, že jsme v ozářeném jevišti, a to je ten pohled zepředu. Pohled od nás je podstatě TMA, protože my jsme oslnění světly, ale zbytek jeviště je ve tmě a jediné co vidím, je moje klaviatura a jediné co slyším, je Lucky hlas a je to takovéto podhoubí proto, aby vyrostl nějaký ten hříbek emocí“. Tma Ať nám svítí!
Vyrovnat emoční situace vtipem se Lucka snaží v pauzách mezi písničkami a daří se ji to velmi dobře, slzy střídají smích… Lucka zpívá všechny písně z CD Recitál, které si návštěvníci mohli na koncertě zakoupit spolu s věnečky, které Lucie Bílá vlastnoručně vyrobila. Lidé si zpívají nahlas známé písně, například Most přes minulost. Lucka se pomalu loučí a návštěvníci jí nechtějí pustit. Lucka přistoupila k mikrofonu a řekla: „Zazpívám vám písničku od mé kamarádky„, zazněli první tóny a bylo jasné, že jde o Vyznánie od Mariky Gombitové. Poslední písničkou celého večera byla Si Můj Pán.
Celé nádvoří je na nohou a dlouhým neutichajícím potleskem děkují Lucce a Petrovi za nádherné vystoupení. Odcházím s úžasným pocitem a energií, kterou mi koncert přinesl.
