Autor: Patrik Bulak
Vždy, když vyjde nová deska kapely Kryštof, je to událost na české populární scéně. Richard Krajčo, to je hlavně poezie, ačkoli to už od dob Lolity nebo Obchodníka s deštěm považujeme za samozřejmost.
Richard Krajčo charakteristicky pracuje s naším jazykem a pokračuje tím v tom, co už kdysi dávno definoval jako jeden z poznávacích znaků kryštofovských písniček – texty ne vždy musí dávat smysl. Slovní hříčky mají svůj půvab, ovšem hrozí jeden problém.
V případě relativně čerstvého Jeviště, které kapela nahrála za pouhé 2 týdny, může být totiž posluchač už z těch slovních hříček někdy znaven, ale to je dáno tím, že prostě Kryštof vydává už pátou studiovou desku a neméně tím, že známe od Krajča, bohužel nebo bohudíky, kvalitnější slovní hříčky.
Po hudební stránce je to ovšem deska velmi vyrovnaná a barvitá, díky čemuž má příjemný ráz, který lze využít například k odpočinkovému poslechu.
Úvodní track Jeviště se obzvlášť pro odpočinkový poslech hodí. Nejdřív člověk s otevírací pozicí písně nemusí souhlasit, ale pak si nejspíš ochotně zvykne; má totiž atmosféru jako žádná jiná na desce, instrumentální paleta je hodně pestrá a výrazná a z kompozičního hlediska jde také o počin velmi vydařený.
Každému musí být po poslechu celé desky jasné, který song je z ní nejkryštofovitější – je to cyRáno, které mírně evokuje singly z alb minulých. Ovšem právě některé verše by se daly vynechat v rámci šance, že jde o písničku, která může následovat ty starší ve vší počestnosti. Byl k ní natočen videoklip, který obsahuje ukázky z filmu Bobule 2 a tím se vlastně stává i reklamou na moravský kraj…
DuDuDuu je konečně svižnější písnička s kousavější kytarou razící svým riffem ústřední motiv. Jeden z vrcholů alba po všech stránkách.
Bůhvíkam – beze sporu jeden z nejlepších výtvorů kapely Kryštof, ne-li snad nejlepší. Poté vystřelí povedený Sedmilhář a neméně povedená Stísněná, ve kterých už pomalu můžeme cítit náklonnost k elektroničtějším prvkům.
Zato Ukolébavka je skladba, která nabízí odlehčení – má svůj název právem, ale v dobrém slova smyslu – jde o příjemnou akustickou ukolébavku.
DigiHrách je adept na jednu z nejlepších českých reggae písniček, jejíž text navíc dokonale vystihuje problémy dnešní doby (a v tom je možná její síla).
Experimentálnější Malý princ a baladický Molotov jsou skladby, které nemusí napoprvé vůbec nadchnout a nejsou stěžejními body alba. První jmenovaná má sice příjemnou melodii vokálu ve sloce, ale o to víc vyniká melodická slabost refrénu. Prostřednictvím tohoto songu na nás naplno tříští šikovně užitá elektronika. Oproti tomu Molotov je takové první zakončení desky zavánějící teskností, kde slyšíme čistě pouze kapelu doprovázející další zpovědi jejího zpěváka.
Na definitivní zakončení desky kapela snad nemohla vybrat nic lepšího než úsměvnou písničku OstravSKA balada, což je po nejedné stránce tak trošku návrat ke kořenům a hlavně zde slyšíme, jakým způsobem například Krajčo dokáže užívat mateřského jazyka, resp. v tomto případě ostravského dialektu.
Nejdůležitější je, že tracky na sebe navazují a zároveň se navzájem nevykrádají; jednotlivé písničky jsou tak charakteristické, že si je nelze splést s těmi ostatními, každá se něčím vyjímá a zapisuje se podle svého do paměti, a to je předpoklad pro každou kvalitní desku.
Tracklist:
01 Jeviště
02 cyRáno
03 DuDuDuu
04 Bůhvíkam
05 Sedmilhář
06 Stísněná
07 Ukolébavka
08 DigiHrách
09 Malý princ
10 Molotov
11 OstravSKA balada
