Středa 14.8.2013 se pro mnoho rockerů a jim podobných individuí nesla ve znaku možného zážitku v podobě živého vystoupení SOAD, kteří navštívili Prahu po dlouhých 15-ti letech. Ale od začátku.
Do areálu mě nohy donesly krátce před 18. hodinou, tedy před setem Flogging Molly. Bohužel jsem nestihl první Killswitch Engage, ale to už je holt úděl nestudujících. Flogging Molly předvedli kvalitní výkon, i když mám pocit, že před rokem na RFP byli přeci jen o něco vyspalejší. Prvních 50 minut z celkových šedesáti však bylo hodně poznamenaných zvukem. Téčka (T servis) přivezli svůj klasický PA systém Kara s výkonem řádově 40-50kW a nutno poznamenat, že tahle akce by si zasloužila silnější aparát, který v ČR je k dispozici (Kiva 60kW). To bychom ale nesměli žít v Čechách a doufat, že fanoušek za svoje peníze dostane dobrý zvuk. Ono by těch necelých 50kW stačilo, kdyby někdo přemýšlel hlavou a zadní části byly dozvučené vykrývacím aparátem, což by při počtu 17 000 návštěvníků bylo záhodno. Bohužel tomu tak nebylo a kdo chtěl dobrej zvuk, musel si sakra dlouho hledat fleka a doufat, že za ním nebude někdo o hlavu menší, kdo bude namítat, že kvůli Vám nevidí. Každopádně Flogging Molly mě opět utvrdili, že při příští příležitosti si je zas nenechám ujít, i kdyby je zvučil Brouk Pytlík na pultu Tesla.
Věc, kterou jistě pořadatelé dostanou hodně sežrat, je pivo. Ano, opět připomínám, že žijeme v ČR a náš národ má pivo rád. Proto ho jistě něpotěší, že při troše drzosti se vysněného piva napijete po čtvrt hodině předbíhání, či po hodině poctivého stání ve frontě jak blbec. Radeg za 39,- peněz beru jako příjemnou změnu od většiny festivalů, kde pijeme dva jiné druhy piv. Cenu jistě pořadatelé také slíznou, zvláště od méně majetných jedinců, ale kdo si spočítá, že jich vypije 6 a za jedno utratí o 9,- více, než si představuje, zchudne o 54 kaček. To nepovažuji za tragédii ani důvod vyhlášení osobního bankrotu.
Třetí „special guest“ večera byli punkeři z Los Angeles – NOFX. Zde budu ještě větší negativista, než dosud. NOFX mě překvapili, bohužel ne v dobrém. Že to je kapela, jejíž největší hity napsali Rancid, se ví. Že jsou špatní, se ví také. Ale tak si říkám, že něco takového by mělo být povoleno na podiu předvést punkáčům do 20ti let věku a ne pánům, kteří si odvezou nějakou tu desítku tisíc ojro. Fat Mike má jistě fajn rozpoznatelný hlas a El Hefe s trumpetou je jistým osvěžením, ale od kapely, která letos slaví 30 let existence, čekám kvalitní hudební výkon. Co se týče promlouvání k publiku, jsem spokojen, tam dávám strejdům za jedna a zajímalo by mě, kolikrát bylo vysloveno slovíčko „fuck“, počítal to někdo? ☺
20:30, NOFX zmizeli v zákulisí, publikum ve frontách na pivo a v Toikách a na podiu se začlo připravovat to, na co většina čekala. 21:00 přicházejí System of a down. Chvíli jsme si říkal, jestli to není podvod a odkdy hraje na kytaru v SOAD Robert Kodym, ale podobnost outfitu Darona Malakiana byla zřejmě čistě náhodná. Páni zahráli očekávatelný set, čítající 22 skladeb a zde smekám, to vše stihli za pouhou hodinku a čtvrt, z čehož Vám asi je jasné, že žádné prostoje se nekonaly a koncert pěkně frčel od úvodní Aerials, přes klasické hity, které nebudu jmenovat, protože je všichni znáte, až k tradičně poslední Sugar. O zvuku mluvit radši už nebudu, to ostatně není problém kapely. Že Daron není Carlos Santana a Shavo Odadjian není tlustý černý basista jazzového souboru, také všichni víme a klasické herní nedostatky jistě odpustíme. O to tu přece nešlo. Ale ta energie a chuť to do lidí narvat, tam byla. Serj Tankian měl hlasivky v pořádku, zbytečně se neflákal, a tak jediné, co může někdo vytknout je to, že publikum neblikalo a nad hlavama nelítaly nafukovací sloni a konfety. Ale byli jsme na SOAD, ne na Coldplay, takže obyč světla a zhruba v půlce setu odhalený baner s nápisem System of a down, myslím bohatě stačil. Trochu mi to připomínalo loňské vystoupení Foo Fighters v O2 areně. Kdo si přišel zařvat a zaskákat, musel být spokojený jako já a může si ve svém pomyslném seznamu odškrtnout, že viděl koncert další legendy. I když bez přídavku, který by na dortíček přihodil třešničku, zvláště, když do povolené policejní hodiny (22:30) zbývalo ještě 12 minut.
Teď jsem zvědav, jestli Prahu navštíví dříve SOAD, nebo FF a jestli budeme čekat zase 15 let na prošedivělé staříky, nebo se ještě dočkáme bujných rockových porostů hlav.
Pišto
