I přes skutečnost, že jsem byla na koncertě zcela jistě minimálně o generaci mladší, dost možná nejmladší návštěvník Lucerny, hudba mně chytla stejně jako ostatní.
První část koncertu bylo obecenstvo ostýchavé, ale z balkónů bylo vidět, že to s nimi na židlích šije. Hudba k tomu opravdu vybízela. Byla jen otázka času, kdy některý z fanoušků prolomí onu pomyslnou bariéru a půjde se pohupovat přímo do bezprostřední blízkosti zpěváků. Celá plocha byla vystlána židlemi, ale když zazněly první tóny Far Far Away, židle šly jednoznačně stranou. Slade hodili návnadu v podobě téhle písničky a přitáhli si živoucí atmosféru přímo k sobě.
Bohužel ti, jež měli místa v prvních řadách, neviděli zkrátka nic. Jedinou možností bylo přidat se a trsat také. Na lidech bylo vidět naprosté nadšení, že mají kapelu z dob svého mládi přímo pod nosem. Vrátili se v čase, v duchu vzpomínali na své bujaré mladické večírky, kdy jim k tomu Slade notovali.
Po jednom vytleskání přidali angláni další tři písničky, a to Merry Christmas everybody, kdy měli i tématické Santa čepice s bambulí, Mama weer all crazy now a završili dokonalou a líbeznou My Oh My. Zapalovače byly nad hlavami a pohladilo to ne jedno glamrockove srdce.
