foto: archiv_Last Station
Kapela Last Station už není žádná začínající kapela na domácí scéně a začíná se pomalu objevovat i v rádiích a větších festivalech. Jejich poslední zastávkou bylo rádio Beat, kde vyhráli hudební soutěž Naděje Beatu 2014. Jak to kapelu posunulo a jaké jsou jejich plány se dozvíte v rozhovoru s frontmanem kapely, Davidem!
Posledním Vaším úspěchem je to, že jste se stali vítězi v soutěži ,,Naděje rádia Beat“. Jaký z toho máte pocit, a co Vám to přineslo?
V první řadě bych chtěl za kapelu poděkovat za podporu všech lidí, co pro nás hlasovali – děkujeme a pokusíme se vás nezklamat. Je to opravdu čest, vyhrát tu soutěž, už jen proto, že většinu vítězů z minulých ročníků znám. Jestli to samé čeká nás, že kapelu Lsat Station bude znát v blízké budoucnosti více lidí, pak se máme na co těšit. Pocit tedy úžasný, přineslo nám to mimo jiné i poukaz na nákup hudebnin v hodnotě 20.000 Kč, ale co nám to přinese dál, se ještě uvidí.
Převzali jste tedy cenu a jste spokojeni. Jaký máte názor na hudební ceny typu Slavík nebo Anděl?
No takhle…jsem rád za každou mediální podporu mladých talentovaných muzikantů. Na druhou stranu, z toho co se dělo v posledních dvou letech ve Slavíkovi, mi je, slušně řečeno, špatně od žaludku.
Teď trochu na zvolnění. Jak si představuješ svůj dokonalý den?
Dokonalý den? Vstanu v 8 hodin ráno, prohlédnu si skrze francouzské okna moře a pobíhající opice…mezi tím se tři slečny postarají o to, abych byl za hodinu připravenej na běh po indonejský pláži. Hodinu si zaběhám a posnídám v Kavárně Xion Dä, kde dělají ty nejlepší koblihy plněné čokoládou. Dopoledne pak strávím nahráváním hudby a odpoledne se se svou bílou potvorou Gallardem zajedu podívat do hlavního města, abych okoukal novinky ve světe techniky. Po návratu na apartmán zkontroluji, zda mé obchody fungují přibližně dle plánu a pak už se věnuji svým asistentkám a dětem. Ovšem tohle by tak nemohlo být pořád..mám rád změny!
Když už mluvíš o tom, že máš rád změny, víš, že je rok 2014 rokem změn? Plánuješ nějakou radikální změnu v tvém životě či hudbě?
Všiml jsem si, že se plno muzikantů otočilo, ale jinak jsem nic nezaregistroval… Bohužel musím říct, že letos nic tak radikálního neplánuju.. Pokud se do toho nepočítá, že úkolem letošního roku je, aby neutekla želvákovi želvice.
Jaké podstatné mezníky či události chystá kapela Last Station na letošní rok? Vím, že chystáte novou desku, čím se bude podle tebe od té poslední lišit?
Letos toho je opravdu hodně. Navázali jsme spolupráci s dvěmi firmami, které nám opravdu pomáhají. Plánujeme se dostat do více nových hlav a hlavně – debutová deska. První nahrané CD je takové EP o 4 písničkách ale to co právě tvoříme je naše první oficiální debutová deska o cca 11 věcech. Zatím vůbec nevíme, která z nich by měla být ta „singlovka“ a asi nebude jen jedna. Liší se v tom, že k ní byli pozváni hosté a je na ní mnohem více práce. Skoro každá písnička má už i svůj nahrávací příběh.
Můžeš nějaké hosty prozradit, a v jakém smyslu se na desce podíleli? Chystáte k nové desce také i videoklip?
Hostem byly dvě nadějný zpěvačky Kristýna a Martina, který nám udělaly do některých písniček krásný vokály. Ostatní zatím neprozradím. Videoklip rozhodně chystáme, ale jsme trochu ve finanční tísni, tak uvidíme, jak to celé dopadne.
Jak to chodí u vás v kapele se skládáním textů a hudby? Řešili jste při nahrávání také nějaké neshody v názorech?
S hudbou většinou přijde kytarista..pak si do ní různě brnkáme a když je to dobrý, hrajeme to vícekrát, až se k tomu dodělá text. Nebo občas přijdu s celou hotovou písničkou já a jen se doladí. Neshody jsou vždycky a všude…kapela je vážný vztah, ve kterým musí být kompromisy, jinak to nešlape…
Kdy si se poprvé dostal k muzice? Chodil si na hodiny např. do ZUŠky, nebo seš ortodoxní samouk?
Poprvé to byl už na základní škole, kdy si mě ředitel vytáhnul do svého sboru, kde jsem dělal sólový zpěv…do doby než jsem začal krásně mutovat. Pak jsem hlas hledal hoodně dlouho a mezi tím jsem s ním potrápil kapelu Retarded, s kterou jsem vlastně svůj hlas hledal, až pak to asi nevydrželi a rozpadlo se to celý… Jsem samouk, ale ne protože bych nechtěl, ale jsem línej. Vždycky je co zlepšovat a každej by měl chodit na hodiny zpěvu. Já jsem chodil na soukromé hodiny na konzervatoř k jedné paní, ale pak už neměla čas a dala mi číslo na její žačku a tam se mi už nechtělo.
Když mluvíš o hlasu, přihlásil by ses někdy do Hlasu Československa, a co se i těchto soutěžích jako je SuperStar, X Factor atd..?
Kdybych to někdy udělal, tak ne proto, abych vyhrál, ale abych zviditelnil kapelu. Přijde mi to, jak masová porážka prasat. 7 hodin čekáš, aby ti pak někdo řekl „čísla 7932,5256,2654,9755,5715 půjdou se mnou“ tam čekáš další půlhodinu. Nemáš možnost si odejít pro pití ani jídlo. A pak jim tam s úsměvem máš zazpívat 30 sec. a jdeš. A když postoupíš do divadla v Brně a projdeš přes základní kolo, tak se ti může stát, že v tom večerním vypadneš a vyhodí tě na ulici, jako nic a sháněj si ubytování sám. Třeba 23:00 večer, ale abych jen nehanil. Zas tě uvidí v telce půlka národa, když budeš mít štěstí. Je to o prioritách..
A závěrem se zeptám, co by si za kapelu a za sebe vzkázal všem čtenářům i-kliku?
Vzkazuji vám, lidičky, choďte na koncerty, přejte si v českých rádiích české písně a ať vaše životní cíle jsou naplněný až do Last Station!
