Na Apríla Mňága oslavila čtvrtstoletí na scéně – co bylo pro tebe nejlepším a naopak nejtěžším okamžikem kapely za těch pětadvacet let?
Nejlepších bylo zaplaťpánbu moc – například když kamarád Bobeš přivezl z lisovny na koncert do Havířova v létě 1991 ještě horké vinyly Made in Valmez a nám došlo, že parta blbečků z meziříčského gymplu drží v rukou své opravdické elpíčko… Stáli jsme v parčíku u kulturáku a tetelili se blahem. Neuvěřitelné! Kdybychom tehdy věděli, co nás ještě čeká! (smích) Řekl bych, že jsme si toho užili opravdu dost, asi nás má někdo tam nahoře rád. (smích) Naopak nejhorší bylo, když se kamarádi, kteří kapelu založili, museli rozejít. Nešlo to jinak, ale bylo to fakt blbý a smutný.
Přesně v den „narozenin“ jste vydali album Dáreček plné vašich hitů, které přezpívaly české a slovenské kapely. Jaké jsou reakce okolí a fanoušků?
V drtivé většině neskutečně pozitivní. Máme z toho obrovskou radost!
Na desce figuruje celkem 30 skupin – chybí ti tam nějaká?
Nechybí. Je to tak, jak to je. Oslovil jsem například svého přítele Karla Plíhala a moc jsem stál o to, aby na albu byl. Považuju ho za jednoho z nejlepších českých hudebníků, kteří tu jsou nebo byli… Ale on si prostě netroufal, což je samozřejmě absurdní, protože vím, že by udělal něco moc hezkýho… Bere takové věci až moc vážně, což plně respektuju a dál se tím nezabývám. Ten samý příběh se odehrál s Oldřichem Janotou. Radek Pastrňák pro změnu vymazluje nové album kapely Buty, takže to nestihl. David Koller je taky absolutně vytížený… Ale vážím si už toho, že o tom uvažovali.
Jak probíhal výběr písniček?
Velice snadno. Na začátku byl telefon s každým umělcem, který buď hned věděl nebo poprosil o nápovědu. Příjemná produkce! (smích) Samozřejmě to bylo v posledních měsících před vydáním trochu šílenství, ale při tom počtu interpretů to ani jinak nešlo.
O který song se nejvíc bojovalo?
Nejlíp jim bylo a Hodinový hotel.
Skyline a Monkey Business na vaší desce poprvé zpívají česky – to jsou velké premiéry! Co jim říkáš?
Oba songy se mi vážně líbí! V případě Monkey Business je to prostě bezvadný nablýskaný elektropop, Skyline mi přijdou jako folkové techno. (smích) Myslím, že by mohly obě kapely v pohodě zpívat česky.
Objevil jsi v předělaných písničkách něco nového?
Jasně! Někteří dopsali mé staré texty – pointy, které mi tehdy nedošly – a nebo přidělali rovnou celé sloky… (smích) Jiní třeba zase dotáhli aranže. Celé je to pro nás hodně osvěžující!
Jarek Nohavica o tobě na svém webu píše: Petr Fiala je znám svým konvencemi nesvázaným přístupem ke cover verzím. Asi odkazuje k práci na filmu Rok ďábla?
Asi jo. Tehdy jsme s kapelou připravili několik demosnímků jako takový nenápadný návod pro Čechomor, jak Jarkovy písničky přepracovat. Volal mi tehdy Petr Zelenka, že jsou všichni na nějaké chatě, zkoušejí a jsou k sobě velice pozorní a diplomatičtí a nikdo nechce do ničeho moc vrtat. Tak jsme to s Jarynem a Nekym trochu přeorali a výsledek jsem pak Petrovi zavezl. Pouštěli jsme si to s Karlem Holasem u Petra na půdě. Taky hrajeme s Mňágou Nohavicovu Těšínskou – skvělý song!
Vaše předělávka I cesta může být cíl od písničkáře Oldřicha Janoty dokazuje, že cover může být úspěšnější než originál. Mluvil jsi s ním někdy o vaší verzi?
Samozřejmě! My jsme tu písničku prostě jen hodně zjednodušili a zpřístupnili ji širšímu publiku. Dokonce jsme kdysi vystupovali v Olomouci a Oldřich tam ten večer v nějakém jiném klubu taky hrál. Po svém koncertu se na nás přišel podívat. Popisoval mi pak, jak si užíval, když pět set lidí skákalo a zpívalo I cesta může být cíl. Doslova mi řekl: „Takhle je to v pořádku.“ Mimochodem, takových úžasných písniček má Oldřich minimálně třicet až padesát.
Když se ohlédneš v kariéře kapely, jak vzpomínáš na spolupráci s Ivanem Králem, se kterým jste dělali album Ryzí zlato?
Úžasné a jedinečné. Na chvilku jsme nakoukli do světa a už to v nás zůstalo. Je to ve mně dodneška a když se u něčeho rozhoduju, říkám si, jak by to asi udělal Ivan a proč. Je to skvělý člověk, oddaný hudbě, vtipný, milý, blázen, spontánní, s ničím se nemaže a zároveň je citlivý a poctivý. Prožil něco, o čem já jen čtu ve všech těch knížkách…
Máš ponětí, kolik koncertů jste odehráli?
Dva tisíce určitě. Nejsem archivář a opravdu poctivě jsem si deník psal jen když jsem byl dva měsíce v blázinci.
S kapelou obvykle stárnou i její fanoušci – u Mňágy je to ale jiné. Na vašich koncertech se objevují hlavně lidi kolem dvaceti. Čím si to vysvětluješ?
Tím, že je ty písničky oslovují, což je pro nás úžasné. I proto, že na koncertech dáváme hodně nových věci. A ty je zajímají stejně, jako ty staré známé. Je fuk, jestli hrajeme Hodinový hotel nebo Dutý, ale free. Prostě pohoda!
Na podzim budete slavit i na šňůře, chystá se něco speciálního?
Doufám, že se nám podaří sestavit zábavný program i s hosty z Dárečku, se kterými bychom si rádi zahráli! S borcema z Tatabojs, Monkey Business, Znouzectnosti, Skyline, Čechomoru, s Tomášem Klusem, Richardem Krajčem, Xindlem X, Syčákama… Naše manažerka Zuzana už všechno domlouvá, má z toho hlavu jako pátrací balón, protože máme všichni nějaké své termíny, ale klapne to a bude to stát za to!
Tradiční otázka na závěr – co plánuje Mňága a Žďorp do dalších let?
Máme rozepsaných pár písniček, byli jsme na soustředění na chalupě v Orlických horách a pojedeme na další. Časem vydáme nové album, budeme si dál užívat koncerty a uvidíme, co nám život přinese!
