Kdo v sobotu navštívil stadion Evžena Rošického na Strahově, mohl naživo vidět, jak si kapela Kryštof splnila svůj sen k oslavě 25. výročí kapely.
Kapelu Kryštof mám ve svém podvědomí z dob, kdy z televize zněla věta populární Medúzy: „Připrav se, hrajem!“ a Richard Krajčo měl ještě květák na hlavě. Moje vzpomínkové retro se stalo skutečností přesně ve chvíli, kdy se na podiu objevil Aleš Juchelka, druhý parťák z dvojice moderátorů tehdejší televizní hitparády.
Velkolepé show kapely Kryštof předcházelo vystoupení tří předskokanů. Kapela Hodiny mi solidním způsobem tvořila příjemnou kulisu k tomu, abych se na stadionu rozkoukala a zjistila, kde co je, kudy dovnitř a kudy ven. A i při poslechu jsem se později na svém místě nenudila a užívala si pohled na pomalu se plnící prostor pode mnou.
Sebastianovi jeho chvíle na Strahově popravdě moc nevyšla. Rovné tóny na konci frází udržel jen málokdy, spíš se místo nich ozývaly zoufalé vzdechy, končící kdesi v pekle a nevím, jestli pod tíhou nervozity jeho výstup připomínal spíš snahu udržet se nad vodou. Jeho fanoušci však na známé refrény reagovali, publikum si dokázal roztleskat a předání platinové desky za prodej cédéček na úplný závěr vystoupení byl pro něj jistě příjemný bonus.
Mám ráda kapely, které mají přidanou hodnotu. Pro mě to znamená dechové nástroje, vokály, kvalitní texty, prostě cokoliv, co není jen slepé bušení do kytar a zvracení do mikrofonu. Kapela Jelen mojí představu výborně splnila a během jejího vystoupení se plocha stadionu solidně zaplnila.
Dlouho očekávaná chvíle nastala, časosběrné video odstartovalo hlavní koncert večera. S písní Lolita se uprostřed kulaté stage v davu objevil Richard Krajčo s kytarou a oslavu odpálil.
Koncert, trvající bezmála dvě a půl hodiny, byl našlapán starými i novými hity, většinu z nich zpíval s Kryštofy celý Strahov jako jeden velký sbor. Hned na začátku zazářil menší ohňostroj a konfety, jako malá ochutnávka toho, že „tohle bude fakt velký“.
Richard běhal po podiu v neskutečném tempu, prakticky se nezastavil, lezl mezi fanoušky na tribuny, bez známek jakékoliv únavy a bez sebemenšího pěveckého zaváhání. I celá kapela se předvedla v té nejlepší formě, výkony muzikantů byly naprosto profesionální, přes veškeré přesuny po podiu dlouhém téměř do půlky stadionu a choreografii nacvičenou do nejmenších detailů.
Milou třešničkou na dortu byli dva tajní hosté, o kterých nikdo nic nevěděl. První – Majk Spirit, si s kapelou zarepoval a všichni se s ním loučili jako s Michalem Dušičkou a druhý – Petr Janda, který také dostal prostor pro své hity (Okno mé lásky a Dej mi víc své lásky) a nezapomněl strahovské davy pozvat na výročí své kapely v O2 aréně.
Při písni Křídla z mýdla si Richard Krajčo zatančil s dívkou z publika, kterou ale pak rád přenechal jinému zájemci s žádostí o ruku. Ty už se pomalu stávají nedílnou součástí všech velkých koncertů.
Efektním zpestřením koncertu byly blikající náramky, které rozdávaly hostesky u vstupu a které se poprvé naplno projevily v songu Vysněnokrajina. Blikaly a svítily v různých barvách, do rytmu a bez zapříčinění jejich nositelů. Prostě přesně tak, jak se to do písně hodilo a jak režie chtěla. Strahov se tak proměnil v jedno velké svítící moře. Byl to krásný pohled a náramková světýlka jasně vedla nad těmi mobilními, kterých bylo vidět v té chvíli opravdu jen hrstka.
Richard tentokrát v žádném člunu neplaval (protože to slíbil své mamince), zato jel nad hlavami diváků na kole až ke své ženě Karin, která ho za bouřlivého potlesku odměnila polibkem.
Koncert po třech přídavcích uzavřela zcela čerstvá hitovka Zůstaň tu se mnou, která rádii sice ještě neproběhla, ale kterou strahovský sbor přesto s Kryšofem odzpíval. A nemohl chybět ten největší a nejbarevnější ohňostroj večera.
Celá show, která mohla směle konkurovat světovým hvězdám, mě bavila od začátku do konce. Výborné hudební výkony podpořené zajímavou výpravou, technicky naprosto zvládnutou, ve mně zanechaly skvělý zážitek. Kapela tak oslavila svoje výročí na jedničku a možná může začít snít další sen, protože tenhle se prostě splnil!
