Kdo se v pátek 4. listopadu vydal do příbramského divadla, nemohl litovat! Hra „Vínem proti pohanství aneb staročeský dekameron“ skutečně naplnila to, že příbramská Ginevra táhne stále své příznivce a že její nový projekt ve spolupráci s historikem a spisovatelem Vlastimilem Vondruškou naplnil do posledního místa příbramskou divadelní scénu.
Co vlastně může středověká hra divákovi nabídnout? Než se rozevře opona, objeví se na scéně sám historik a režisér v jedné osobě p. Vondruška a umělecký vedoucí skupiny Ginevra p. Václav Plecitý. Dozvídáme se, že s nás zvou na výlet za hříchy našich předků a nahlédneme do atmosféry, kdy se muži chovali jako rytíři, za svoji mužnost a sílu se nemuseli stydět a kdy pro ženy bylo ctí, že byly ženami, stavěli na své křehkosti, svých přednostech a neměly tu potřebu – se chtít vyrovnávat mužům.
Světlo z reflektorů se výrazně utlumí a opona se rozevírá. Na jevišti je připravena scéna ze středověkého šenku, která se ani v druhém dějství nezmění a hra pro diváka začíná!
Nahlížíme do šenku, kam se před nepřízní počasí přijdou ukrýt chudí trubadúři, které zároveň vyděsí šibenice u cesty. Vřelého přijetí se však od místní šenkýřky mnoho nedočkají, musí nejdřív ukázat, co umí, aby byli pohoštěni! Stejně tak to musí dokázat náhle dorazivší pocestný, který se představuje jako zapuzený kronikář, který prchá před inkvizicí! A čím pak asi ten přesvědčí majitelku šenku, aby mu také do prázdné číše nalila…?! Záhy se však ukazuje, že on jenom uměním platit nemusí! Odměnou za jeho plný měšec je mu půvabný tanec přímo od samotné šenkýřky! Sličné sklepnice jí však zdatně sekundují a tak se během písní objevují poutavé choreografie. Celý děj tak dokáže přiblížit atmosféru drsných a zároveň romantických středověkých zábavných večerů v hospodských staveních.
Publikum si tak přichází na své! Sličné sklepnice, které se umí stejně mistrně točit v kole a k tomu rychle dolévat do prázdných číší, aby zábava nevázla. Kronikář čte a vypráví, jak to vlastně kdysi bylo s takovými přástkami, které nám idylicky popisovala třeba B. Němcová, jak je to s církevními předpisy vůči nevěrným manželům a manželkám, zaznívají politické narážky se záměrem humorně upozornit na současnou situaci.
Trefný, místy ostrý a přesto laskavý humor spisovatele Vlastimila Vondrušky nenechá diváky na pochybách, že si pro dnešní večer vybrali tu správnou zábavu! Vždyť záměrem celé hry je i zamyšlení nad pomíjivostí našeho života, připomenout si, jak nám často chybí odpovědnost za naše skutky a že možná se naši předci uměli bavit srdečněji a upřímněji, než my v dnešním zrychleném světě zaměřeném na materiální hodnoty.
Celá hra je zakončena známou nostalgickou písní „Čechy krásné, Čechy mé“. Z posledních slov pana režiséra se dozvídáme, že naši předci nám předali naši zem, abychom ji chránili, bojovali za ni a stejně tak ji jednou s velkou hrdostí předali našim potomkům….
V tu chvíli se v sále se ozývá neutuchající aplaus! Po dvou „děkovačkách“ se celý soubor vrací na scénu, aby znovu usedl ke svým nástrojům a zahrál první píseň ze zdařilého večera „Do plnejch džbánů“ a publikum se tak cítí být poctěno! Závěrečný potlesk je vidět, že je dojemný pro všechny strany, jak pro ty na pódiu, tak pro diváky! Válcující energii, kterou nám účinkující poskytli je nepopsatelná! Přijít se podívat na tuto hru o chudých trubadúrech, pronásledovaném univerzitním mistrovi a šenkýřce, která má prořízlou pusinku je zážitek, který stojí skutečně za to!
Autor článku : Dáda Bětíková
