foto: Monika Burdová
Hudební server i-klik již dříve vyzpovídal Jakuba Černého, jakožto představitele nového projektu, duetu se Sabinou Ludányiovou. Samotný singl je odkazem letní pohody a lásky, nyní se však mladý kytarista, zpěvák a skladatel Jakub rozmluvil o úplně jiných věcech.
Skladba nebo interpret co ti změnil život?
To se těžko určuje. Hodně interpretů mě v různých dobách dost ovlivnilo. Velkým vzorem mi byl ale poslední roky John Mayer a stále mě hodně inspiruje.
Kdy ses dostal ke kytaře a jak ses učil hrát?
Rodiče mě už asi v 6 letech přihlásili na piano, kam jsem docházel spousty let, ale nějak se mi tenkrát nechtělo hrát to, co mi bylo zadáno učitelem a radši jsem si cvičil společně s rádiem, nebo s kazetami od Wanastowek a Queenů. Časem jsem jen zpíval po různých kapelkách a někdy v 17 letech jsem vzal do ruky poprvé starou španělu, kterou jsme měli doma. Moje drahá sestřenka Maruška mě naučila první ééémoll a tím to vlastně celé začalo. Než jsem alespoň napodobil první písně od Wanastowek a Lucie, byla to fakt dřina! Na hodiny kytary jsem ale nikdy nechodil, taky je to vidět!
Kdy a jak si napsal svůj první text?
Uuuuuh…. první, na který si vzpomínám, byl asi v 11 letech ještě společně s klavírem. Někde u rodičů bych možná ještě našel původní lejstro, ale vážně už netuším, co to bylo za přenádhernej song . Dneska by to byl určitě hit!! Často jsem se pak bavil tím, že jsem parodoval aktuální nejhranější rádiovky.
Jaký je tvůj sen, vize do budoucna?
Plánujeme teď docela zajímavé věci, nové písně, klipy a chtěl bych to dotáhnout to do dokonce s tím, že se to bude líbit. Největším snem je však ale úplně něco jiného, než celá hudba. Je to rodina, láska….. Zní to možná jako cliché, ale právě tohohle je tu podle mého čím dál méně a třeba skvělá rodina, přátelé a láska okolo je to, co si přeji nejvíce. Pak se hraje samo….
Chceš něco svými texty sdělit, předat něco, či je to jen zhmotnění tvých pocitů?
Je to dosti individuální. Často je to zhmotnění mých imaginárních pocitů, které nemají nic společného s realitou. Někdy je to ale naopak opravdová životní situace. A jestli chci svými texty něco sdělit? Každému je tam nejspíš sděleno to, co sám chce aby mu bylo sděleno. Každopádně se snažím určitě předat nějakou „kultůůůru“ a radost…
Co právě teď posloucháš a co bys doporučil?
Teď vlastně nemám moc času si něco pouštět. Jsem v jednom kole. Naposledy jsem ale poslouchal Hanu Hegerovou a poslední rok mě hodně baví kapela Needtobreathe. Pokud mi tedy doma něco hraje, jsou to buď staré klasiky (Beach Boys, Elvis… ) nebo od Foo Fighters, Rise Against až po zmíněné Needtobreathe, které bych vřele doporučil, jakožto u nás poměrně neznámou kapelu.
Žiješ v Praze, co máš na ní nejradši?
Žiji v Praze teprve asi 5 měsíců, takže jsem se ještě úplně neaklimatizoval. Je tu hodně lidí. Fakt! Večerní Praha je úžasná, všechno je po ruce a všeho je tu dost! Tím, že jsem z malé vesnice, tak mi tu chybí to pouto lidí. Je tu chladněji…
Co si myslíš o české hudební scéně?
To je fakt záludná otázka a dalo by se o tom mluvit hodiny. Myslím, že máme opravdu spousty kvalitních kapel a interpretů, jenže bohužel náš mediální šoubuzííínes funguje poněkud zvláštně. Trochu to celé vynahradí alespoň letní festivalová scéna, kde právě ty dobře fungující kapely a interprety můžeme vidět pospolu, když už tedy nejsou v rádiích a televizích. Každopádně mám už trochu pocit, že se (snad konečně) místy začínáme pomalu vynořovat z 80´ bigboše, zouváme prestige a rozepínáme ledvinku….
