Foto: archiv kapely
Sobota ráno, ptačí řev mi po promarněný noci trhá ušní bubínky na kusy. Vlastně už je poledne a mě z částečné agonie probouzí zvonek. Někdo je u dveří a mě stále uniká, co může chtít takhle brzo. Vykouknu z okna a zezdola na mě mává bubeník Hanz. Mžourám na kalendář a ujišťuju se v tom, že The Backroad Deals dnes mají další koncert. Neurvale balím kytaru, snídám cosi z včerejšího oběda a zamykám v jednom. Směr? Zkušebna.
V autě začíná standardní boj o přehrávač, ale vcelku rychle dojdeme ke kompromisu. Pouštíme CD kapely, se kterou večer hrajeme. Hanz bubnuje prsty o volant a já čtu booklet. Kluci jsou z Prahy, stejně jako my, tak nehrozí zvýšení adrenalinu z potencionálního rizika dopravní (jak jinak) zácpy nebo pátrání cílové lokace tak, jak se to často děje. Zaposlouchám se do další skladby, těžko „škatulkovat“, ale žánrově hrají rock – alternative – AD – rock n‘ roll, takže opět zhruba jako my, ať už hrajem cokoliv. Začínám se čím dál tím víc těšit na večer.
Jak zpívá jedna kapela, před zkušebnou zastavuje modrá raketa. Kytarista Casey a basák Koudy jsou na místě a už nakládají kytary. Přidáváme se s nošením věcí, ale Vito dneska nebude naplněný až po střechu. Backline v klubu je OK. Bereme tedy už jen hlavy a pár dalších věcí. I tak, když jdu následně zavřít, cítím v nohou těch 96 schodů vedoucích do zkušebny. Přichází tak zasloužená pauza na cigárko.
Všechno připraveno a může se vyrazit, jen co dorazí náš nejnovější člen. Změna na postu frontmana je stará asi měsíc, ale už jsme v nové sestavě odehráli několik koncertů a všechno klape tak, jak má a cítíme v kostech, že to bude zatracená jízda. Během chvíle se zpoza rohu objevuje drobná postava. Rozvrkočené černé vlasy s blond pruhem, černé pilotky a v ruce malej kufřík. Všichni se zasmějeme … zpěváci, ale to už Lucie nasedá, všechny zdraví a naše „modrá raketa“ startuje.
V klubu jsme kupodivu na čas. Po zvukovce všichni společně zalezeme do backstage a dáváme dohromady playlist pro dnešní večer. Songy napsané společně s Lucií se dnes rozhodujeme ještě vynechat, ale již brzy se dostane i na ně. Bušení do dveří značí cca 5 minut do začátku. Dnešní show tedy může začít! Koudy basovým intrem rozehrává náš prozatím nejnovější kousek My Child (Betty White). ….
…. Neděle ráno, vlastně poledne a mě probouzí zvonek. Kdo může co chtít takhle brzo.
Hadgim
