autor: Jovanka Arandjelović, Klára Sasová
Zatímco si někteří při neděli večer seděli s polovičkou u televize a připravovali se na další pracovní týden, já jsem se vydala do Prahy na koncert Dallase Greena, který performoval se svojí kapelou City and Colour v pražském klubu Roxy. Pro uskupení C&C to byla v Praze premiéra, avšak Dallas Green k nám zavítal již v minulosti se svoji předešlou kapelou Alexisonfire. Ten, kdo koncert nestihl ho může dohnat ještě v Německu, Praha byla pouze startovací čárou pro následné turné.
Poté, co se Roxy začalo plnit fanoušky, co hojně popíjeli pivo a sdělovali si různá očekávání od koncertu, na pódiu se zformovala kapela kanadské zpěvačky Hannah Georgas. Nesmělé zrzka, která mi vzhledem připomínala zpěvačku z kapely Feist, mě mile překvapila svým barevným hlasem. Nicméně publikum si jí na youtube asi moc nenajelo, takže jediná reakce na její projev činila upíjení drinků a občasné pokývnutí hlavou do rytmu. Přesto, že Hannah neměla problém celý klub zaplnit svým pronikavým hlasem, si ji obecenstvo více užívalo na sedačkách u šatny.
Když Hannah poděkovala publiku a loučila se poslední písní, začala jsem cítit to sociální napětí, protože všichni věděli, že teď už to konečně přijde. Netrvalo dlouho, a zpěvák se sametově čistým hlasem a divokým falzetem odpálil svůj set. Přesně v tu chvíli, co přišel na pódium, lidi začali vyndávat svoje smartphony a fotit si Dallase, aby se s ním mohli pochlubit na každý sociální síti nebo ho projet instagramem a přidat k němu kupu hashtagů, takže pochybuju, že si tu úplně první písničku, na kterou teda celou dobu čekali, užili naplno.
Nedokážu si vybavit, kdy naposled jsem slyšela něco tak skvělýho. Ta atmosféra každýho dostala a přitom byste ani pořádně nedokázali popsat proč. Skvěle odvedená práce zvukařů to jen potvrdila. Čekala jsem hodně a věděla jsem, že to bude kvalitní, ale fakt, že se tenhle nevinnej nedělní koncert vyšplhá na absolutní top, to nečekal snad nikdo. Smyčcové aranže, kterými se pyšní studiové nahrávky nahradily klávesy a elektrická kytara, od který jste nedokázali utéct. Každá písnička v sobě ukrývala tak moc, že vaše hudební uspokojení vystoupalo tak rychle, jako teploměr při horečce.
Ke štěstí všech účastníků následovaly písničky jenom s Dallasem a jeho akustikou. Samozřejmě nechyběly hity jako cestovní Comin‘ home, The Girl, Save your Scissors, které si samozřejmě zpíval nebo pošeptával celý sál. Následovaly další písničky v podání celé kapely, hromadný představení a poděkování. Po tomhle si Dallas naposledy utřel obličej, loknul si Pilsnera a z pódia odešel, žádnej intenzivní kontakt s publikem. Potom už jsem jenom sledovala, jak každej odchází atmosfericky plnej a spokojenej s tím, že to za to fakt stálo.
Fotogalerie (autor: Veronika Korejsová)
