V sobotu navštívilo pražské Tillého náměstí na Barrandově několik set diváků. Konal se zde první ročník Kamera open air festivalu. Ten byl rozdělený na dvě stage. Malá stage (ta byla zdarma), patřila nejen dětem, ale i dospělí si přišli na své. Začneme ale pěkně od začátku.
Už od pátku i bylo jasné, že si z nás počasí bude dělat legraci. Když jsem přijela na Barrandov, musela jsem se trochu zorientovat v prostoru a rozložení stage. Brány placené zóny se otevřeli v 11:00 a patnáct minut na to přítomné uchvátila Olga Lounová. Klobouk dolu před PANÍ zpěvačkou. Nejen že skvěle zpívá, přeskakuje zábrany, aby mohla být u svých fanoušků, ale ještě k tomu všemu se věsí na konstrukce od stage a i při tom ( hlavou dolů) zpívá. Nečekala jsem, že mi spadne brada při prvním interpretovi. Když jsem se trochu probrala, šla jsem se podívat na malou stage, kde končilo představení divadla Harmonika a připravovala se kapela Joybox. Tu jsem si vychutnala ze zahrádky restaurace Kamera. Následovat měl En.dru a Dan Bárta, ten se ale nemohl festivalu zúčastnit a tak se místo něco e En.druovi připojila Sisa Fehérová a Jen Hovorka. Ti mě naprosto zaujali směsicí všemožných stylů od rapu přes swing po jazz. Skvěle rozpohybovali přítomné a probudili i ty, kteří si po obědě chtěli “ dát šlofíčka“. Ještě jsem na vedlejším pódiu stihla finále pivní soutěže. Určitě oceňuji zónu pro děti kde si můžou vyhrát a rodiče si tak od svých ratolestí mohou alespoň na chvíli odpočinout. Pomalu se vracím k hlavnímu pódiu, kde se už připravuje NaStojáka. Čtveřice Karel Hynek, Daniel Čech, Arnošt Frauenberg a Iva Pazderová. Tohle je prostě formát který v Čechách chyběl a volba tohohle uskupení je prostě záruka úspěchu. Na malé scéně probíhala škola čepování piva. Tam po praktické ukázce přišla řada na návštěvníky. Po větě „Co si načepuješ, to si taky vypiješ“, bylo jasné, že o tenhle druh poučení bude velký zájem. Můj zájem se ale upřel na scénu, kde se připravovali Vagyny dy Praga. Jako název nic neřekne, ale je to parta chlapů, deseti chlapů, deseti chlapů v námořnickém obleku co umí zpívat. A navíc jsou docela vtipní. Svým elánem a energií roztančili plnící se parkoviště a zaujali nejen přítomné dámy, ale i pány. S dobrou náladou jsem se šla podívat na malou scénu. Tam hrál Vojtaano. Naprosto upřímně si myslím, že tohle není interpret, který by měl hrát naproti dětské zóně. Ať je můj názor jakýkoliv, nic to nemění na tom, že před pódiem byl dav dětí, kteří zpívali společně s Vojtaanem.
Začíná se zatahovat, a s prudkým deštěm v zádech přichází na scénu Xindl X. Bez něj by festival asi nebyl to pravé. Díky připravenému altánku si mohli návštěvníci zpívat společně s Xindlem i přes nepřízeň počasí. Pochopitelně se našli i tací, kteří věrně stáli pod pódiem. Co je obrovská výhod tohohle festivalu je fakt, že se pořádá na parkovišti a pak nemusíte čvachtat blátě. Jen co dohrál Xindl X přestalo pršet a návštěvníci se vydal na obchůzku areálu. Já zamířila k lodi Captain Morgan. Kapely nabraly zpoždění a to byl ideální čas k tomu se pobavit s přáteli. Při zvukové zkoušce Rybiček 48 bylo jasné, že není Kuba Ryba úplně v pohodě, co se hlasu týká. O to divnější bylo, když na pódiu usrkával čaj. Ale i přes tuhle komplikaci odehráli Rybičky skvělý koncert. Už se začalo smrákat, nálada stoupala a tak pařili malí i velcí. I přes to že Kubovi nebylo hlasově moc dobře, odehrál ještě přídavek. Na malé scéně mezitím hrál Marek Vojtěch na harmoniku. To bylo velmi příjemné ukončení programu malé scény. U té velké se tísnili snad všichni návštěvníci. Kapela na kterou si i přes asi čtyřiceti minutové zpoždění počkali snad úplně všichni UDG. Kapela, kterou po osmnácti letech hraní znají snad všechny věkové kategorie a na písničkách jako je Kurtizána nebo třeba Hvězdář vyrostla moje generace. Večer nemohla zakončit lepší kapel, než právě tahle.
