Švédská hardcore-punková parta Refused se po neuvěřitelných čtrnácti letech dala znovu dohromady. Hudební ikona, jejíž album The Shape Of Punk To Come zařadil trendo-tvorný časopis Kerrang! mezi padesátku nejdůležitějších alb historie na šťastné třinácté místo, v době své největší popularity „dojela“ na nefunkční vztahy členů kapely. Po šesti letech slávy, třech albech, pěti EP a hlavně po stovkách koncertů ve vyprodaných koncertních halách se rozhodli v roce 1998 svou činnost ukončit.
Legenda ale žila dále: k Refused se začaly hlásit stovky kapel po celém světě, které se snažily podobně hlučně a neodbytně spojovat hardcore s punkem na trochu jiném základu než post-HC bandy nebo formace z 1. vlny HC/punku vychované Black Flag. M.D.C. či Dead Kennedys.
Ohromující zprávou pro stovky tisíc fanoušků této ostré party ze švédského maloměsta Umeå byl jejich reunion, který nečekaně ohlásili v lednu letošního roku, a který spojili s turné. To oficiálně odstartují letos v dubnu na kalifornském festivalu Coachella, zakončí je v srpnu v domovské Skandinávii.
Staré spory jsou zřejmě urovnány, protože kapela ve svém oficiálním prohlášení tvrdí, že důvodem rozpadu byly jiné kariéry, které se hoši rozhodli naplnit a které s hudbou souvisely jen vzdáleně. „Po čtrnácti letech, kdy jsme všechny nabídky k návratu na scénu se smíchem odmítali, jsme se sešli a přiznali si, jak moc nám muzika chybí,“ vysvětlují Refused, „pak už byl jen krůček k tomu, abychom se sešli a vyzkoušeli, jestli je vhodná doba na to, abychom vytvořili něco nového.
Po krátkém období skepse spojeném s hlubokým filozofováním na téma, zda se dá znovu vstoupit do stejné řeky, se dohodli, že se před své věrné fanoušky (jejichž řady se díky kontinuálnímu přiživování odkazu ještě násobně rozšířily) vrátí. A protože podobné „návraty“, z nichž se stalo druhé kolo existence mnoha kapel, vyvolávají spíše pobavený úsměv, vyslala kapela směrem k fanouškům poměrně rezolutní vzkaz: „Uděláme to. Ale je to naposledy.“
Švédská smečka, jejíž zřejmě nejslavnější hit New Noise ani po tolika letech neztratil nic ze svého drivu, byla jednou z prvních, která do klasických punk – hardocoreových postupů začala míchat elektroniku. Možná tahle odvaha dnes působí legračně, ale nezapomeňme, že mluvíme o době, kdy se přísahalo na kytary a každý, kdo si snad chtěl hrát s počítačem, byl odkázán do patřičných mezí – nebo rovnou vyčleněn z HC komunity.
Ostatně, velmi zajímavý progres Refused je patrný na jejich klíčových nahrávkách: zatímco na prvním albu This Just Might Be The Truth ještě zněli jako klasický hardcore (inspirace Judge, Cro-Mags, Inside Out, Killing Time, Turning Point), druhé album Songs To Fan The Flames Of Discontent už bylo silně ovlivněno tzv. „new school“ hardcorem (Snapcase, Boysetsfire, Unbroken,108, Born Against) a na evropské poměry znělo hodně progresivně. Třetí deska The Shape Of Punk To Come v podstatě předběhla dobu a byla svým způsobem jedním z prvních „post-hardcore“ počinů hudební historie. „Refused se nebáli oprostit se od veškerých klišé a natočili desku, která lidi zprvu šokovala natolik, že se spekulovalo o tom, zda to Refused nemyslí jako vtip, ale posléze se z ní stal naprostý kult,“ vysvětluje znalec HC/punkové scény Robert Vlček.
Nepochybně se tedy naplní motto, které si napsali na svůj nově založený účet na Twitteru: „Refused are not fuckin‘ dead!“, jakkoli sentimentální večírek pro pamětníky od těchto angažovaných křiklounů nemůžeme čekat ani v době, kdy už mají čtyřicítku zdárně za sebou. Co je to ale ve věčném žánru HC za věk, že..? Jisté je jen jedno: na Rock for People by neměl chybět ani jeden ze ctitelů Refused. Protože další jejich vystoupení se u nás opravdu opakovat nebude. Nebo ne dřív než za dalších čtrnáct let.
