Dokonale si vzpomínám na rok 2007, kdy jsem jednou v noci brouzdal skrz YOUTUBE a nějakým zázrakem se proklikal až k videu, který neslo název VANILLA SKY – UMBRELLA (RIHANNA COVER). Hned po prvních několika vteřinách dostala bránice zabrat takovým způsobem, jakym by to dokázal snad jenom pytel trávy vyhulenej v ordinaci nějakýho bláznivýho zubaře, kterej by do mě ještě o sto šest pumpoval mocný dávky rajskýho plynu – zkrátka a dobře, kolosálnější záchvat smíchu jsem snad ještě nezažil. I přes tehdejší absenci tý proklatý a v dnešní době všema proklamovaný sociální sítě [čti facebook] se tohle video rozšířilo až neobvykle rychle a zakrátko už člověk ani nemohl vyjít mezi lidi, aniž by si někdo spolu s chechotem přihlížejících neprozpěvoval nebo přinejmenším nepískal Umbrellu. Jóó, zlatý to časy…
Seznam skladeb:
Back, Hurt-a-do, Future, 1981, Vivere Diversi, L´Ultimo Primo Bacio, Attimi, Perfetta Metá, Milano, Colori, La lettera, Inner Conspiracy, Cambiamenti, Just Dance
Ale kdepák. Bejvávalo to sice fajn, netvrdim že ne, ale pokrok je fakt důležitá věc, kór v hudebním průmyslu, kde se vlastně jedná o úplně stejnou přirozenost, jakou jsou třeba takový lidský pudy. Muzika, ať už jakýhokoliv žánru, jde jednoduše dál a ať si jakejkoliv zarytej konzervativec a nadšenec tý či oný kapely říká co chce, nic to na tomhle faktu nezmění a já mu doporučim snad jenom hodně zábavy při remcání a utápění se v minulosti, která se už stejně nikdy nevrátí.
Kdybych měl porovnat FRAGILE s deskama předchozíma, rozhodně má jeden atribut, kterej Vanilla Sky dřív dost výrazně postrádali a kvůli čemu jsem je doposud až tak nežral. Mám tim na mysli rozmanitost – dřív člověk vnímal jen nudnou monotematičnost a ubrečenost jednotlivých písní, takže měl místama pocit, že poslouchá starý BACKSTREET BOYS, který ale měli aspoň trochu dobrýho vkusu pro oblíkání a v rukou byli schopný udržet kytary, trsátka a paličky od bicích. Zatímco teď? Nesrovnatelnej rozdíl; suprově chytlavý kousky vybroušený k dokonalosti v podobě Back a Hurt-a-do, šikovně proložený baladickejma a heart-breackingovejma 1981 a La lettera, který doplňuje hodně hutná Vivere Diversi a trochu epxperimentálně a „entershikarovsky“ působící, o to ale lepší a našlápnutější Inner Conspiracy.
Suma sumárum – skvost. Devět a půl prstů z deseti od jednoho příznivce italskýho punk-rocku, kterej se jednoho krásnýho dne rozhodl všechny strasti hodit do kýble a jenom si prozpěvovat : „Just dance, dance, dance… „☺
