Záhadně pojmenovaný debutový počin COSI vydaný uskupením MAREK DUSIL BLEND okolo muzikanta a písničkáře MARKA DUSILA je na světě! Ponořme se společně do moře blues a nechme se unášet jeho melancholickými folk – rockovými vlnami.
Seznam skladeb :
Cosi, Déšť, Harmonikář, Nenapsaná, Stín (křídla do noci), Strom, Otisk duše, Tmou za tebou, Volnej, přesto spoutanej, Zuzana
Kdekdo by si pomyslel, že hudba (nemám tím na mysli pouze text) nemůže mít děj. Poslech Dusilových písní však dokáže jejich posluchače z tohoto omylu velice rychle vyvést. Celkově vzato by se jeho nové album dalo přirovnat k následujícímu:
Představte si ho jako příběh, po jehož přečtení Vám v paměti utkví pět obrazů.
S prvním z obrazů se Vám vybaví chlapec v období dospívání (hlavní hrdina příběhu), jak se každého jarního rána cestou do školy zastaví na svém oblíbeném, nikým nenavštěvovaném místě a zapálí si cigaretu. Zamyšleně sleduje nádherný ranní rozbřesk, přičemž nevědomky vydechuje mračna cigaretového dýmu. Z atmosféry dané chvíle sálá naděje a volnost kombinovaná s mírným mrazením v zádech, které je mimo jiné doprovázeno také lehce kontrastujícími pocity absolutního klidu a pohody – jednoduše vyniká přesně tím samým, jako písně Harmonikář či mírně melancholická Nenapsaná.
Další obraz ukazuje chlapcovo milostné trápení. V jeho životě se totiž zčistajasna objevuje dívka, která se mu líbí, vzhledem k jeho stydlivé povaze ovšem strach vítězí nad touhou ji oslovit a dát najevo své city. Chlapec cítí absolutní beznaděj, je znechucený samotou a celou situaci považuje za bezvýchodnou. Podobně depresivní charakter má i song Volnej, přesto spoutanej.
Třetí obraz zachycuje, jak se chlapec konečně odhodlává k prvnímu kroku. A kupodivu je úspěšný! Seznamuje se s dívkou, která v něm rychle nachází zalíbení, a tak se z těchto vzájemných sympatií zrodí pohádková láska. Chlapce i dívku obklopují nepopsatelné pocity štěstí a radosti, které obdobným způsobem doslova žhnou z písní Strom a Otisk duše.
Předposlední obraz připomíná moment, v němž si chlapec a dívka poprvé dávají najevo „lásku z takového toho praktického hlediska“. Kouzlo celého okamžiku je mnohonásobně umocněno romantickou melodií, jež naprosto perfektním způsobem vystihuje jeho krásu a neopakovatelnost a která celému tomuto obrazu vévodí. Takovýmito elementy disponují skladby Cosi, Déšť a Tmou za tebou.
Pátý a poslední obraz přináší do děje nečekaný zvrat. Vztah mezi chlapcem a dívkou se bortí stejně rychle a jednoduše, jako hrad z písku postavený na větrné riviéře. Hlavní hrdina se zjištěním, jak prchavá může láska být, se opět ocitá sám. Děj se tak v podstatě vrací na svůj počátek, tentokrát z něj ovšem není cítit to, co předtím, spíše jen jakási odevzdaná rezignace a prázdnota, které chvílemi hraničí až s flegmatičností – v podstatě totéž, co je cítit z písně Stín (křídla do noci) anebo ze songu Zuzana, kterým tento smyšlený příběh končí.
Když se nad tím tak zamyslíme, napsat píseň, která bude mít z pohledu jejího posluchače hlavu a patu je bez pochyb těžké. Marek Dusil však dokázal něco ještě mnohem těžšího; stvořil něco, co si každý posluchač může vyložit po svém – buď se s jednotlivými písněmi ztotožní anebo (jako v mém případě) v nich hledá děj. Anebo CD znechuceně zahodí a řekne si „To je ale kravina“ – na tom už nesejde. Důležité je, že deska neoslovuje žádnou konkrétní skupinu lidí, k ničemu je neburcuje, ale pouze nabízí potěchu těm, kdo ji v ní najdou bez ohledu na to, zda si texty písní vyloží tak, či onak. Právě v tomto tkví její krása a potenciál.
