Autor: Patrik Bulak
Při jakémkoli počinu někoho, kdo prošel soutěží Česko hledá SuperStar se většinou můžeme právem leknout, protože vlastní deska takového interpreta nemusí dopadnout buď podle jeho představ nebo podle představ jeho případných posluchačů. Co je ale největší riziko – existují lidé stojící nad interpretem, kteří mají „větší slovo“. To ale naštěstí nebude tenhle případ…
Druhá deska Báry Zemanové možná vyděsí na první pohled názvem samotné desky a některých tracků (jako třeba mě např. Taxme tady a dnes už ne první Nevěrná), ale po prvních tónech elektronického Intra překvapí našlápnutým rockovým zvukem udávající atmosféru celého alba, kde má hlavní slovo velmi ostrá kytara a výrazné bicí.
Z hudebního hlediska je to album hodně přímočaré a některé úvodní riffy by mohli klidně použít alternativní rockové kapely s příklonem k odnoži post-grunge (např. Alter Bridge, Breaking Benjamin).
Po Intru přímo vystřelí song Sílu mi nech, který je snad jeden z nejpovedenějších na desce. Tenhle úvodní riff zrovna díky svému dnes už ohranému akordovému postupu zní trošku jako klišé, ale má opravdu čistý rockový náboj a v kombinaci s Bářiným příjemným frázováním předznamenává tak trošku celkovou tvář Magistrály. Hodiny ve mně zezačátku evokovaly Incubus v dobrém slova smyslu, ale to skladbě nebere pozici té, která nadchne, někoho zvedne ze židle a někoho přinejmenším zaujme – určitě další silnější část desky. Nevěrná a Magistrála pro mě patří naopak mezi ty průměrnější stejně jako Podzimní dítě, ale to je porovnáváním s mnohem silnějšími skladbami . . .
Udělat kvalitní akustickou písničku obzvlášť v dnešní době není jednoduché, ale Báře Zemanové a její kapele se to povedlo – výsledkem je Spřízněná zem, v níž je i pěkné kytarové sólo s chorusovým efektem, což mě přivedlo na otázku, jestli by sóla neměla být i ve svižnějších písních místo několikrát opakovaných refrénů. Vypalovačka Bylo nebylo a následující Konec konců šikovně dohromady gradují ve vrchol alba, kterým jsou dvě písničky v angličtině a to sice vynikající Audio message a geniální, lyrická My Ocean za doprovodu klavíru, obě mě mile překvapily, ale zároveň upozornily na problém textů …
Na tomhle místě jsem si totiž musel přiznat, že angličtina Báře sluší víc, než čeština. Nevím, jestli je problém v našem jazyce nebo v něčem jiném…
Texty na mě nepůsobí úplně dojmem, že by je psal jeden člověk, někdy mi připadá, že konzumnější text zbytečně písničce uškodil (např. Taxme tady). Ale na druhou stranu je na Magistrále v rámci možností poměrně dost povedených textů a je třeba ocenit, když se dnes na nich vůbec zpěvačka sama podílí.
Hlavní témata desky by se dala vyjádřit takto „běh, cíl, vztahy, smrt“. Otázka je, jestli se takhle nezačíná psát také díky stavu kolektivního vědomí, každopádně Bára se vědomě nesnaží nikoho parafrázovat nebo aspoň nemáte z textů žádný extrémně umělý pocit.
Bářin projev je hodně charakteristický a vyniká obzvlášť v melodicky výborně vystavěných refrénech, které ale na první poslech můžou monotónně splývat stejně jako třeba i riffy, ale s dalším poslechem se už oddělují jednotlivé melodie, které mají reálnou šanci se vám vrýt do paměti.
Uznejme, že mladá zpěvačka s osobitým hlasem a moderní rockovou kapelou určitě není na naší scéně samozřejmost, ač to působí někdy až moc uhlazeně. V současném stavu hudby lze těžko očekávat něco extrémně nového, ale Magistrála je dobrá volba, když si chcete poslechnout tuzemskou zajímavou rockovou desku od někoho, kdo by vás nenapadl hned jako první … O to víc potěší!
Tracklist:
1. Intro
2. Sílu mi nech
3. Taxme tady
4. Hodiny
5. Nevěrná
6. Podzimní dítě
7. Magistrála
8. Spřízněná zem
9. Bylo nebylo
10. Konec konců
11. Audio message
12. My ocean
Diskografie:
Rozjetej vlak (2007)
Magistrála (2009)
