Žántí, ty jsi poslední dobou měla spoustu práce. Nejenže jsi pustila žilou novému projektu Zahara a vzniklo nové CD, ale s tvojí stálou kapelou Matahari máte relativně nový klip, koncerty, hraješ v RockOpeře a k tomu všemu máš malou dcerku. Taky jsem máma, takže jak tohle zvládáš?
Tento rok vydávám svou první sólovou desku a zároveň je to první deska mého projektu Zahara, natočila jsem několik singlů, které se objeví na třetí desce kapely Matahari, se kterou funguju už mnoho let, a v divadle RockOpera hraju ve třech představeních. Dá se to všechno stihnout, protože v divadle se nehraje každý den ani několikrát do týdne. A dva hudební projekty se také dají skloubit. Dcerce se věnuju naplno, ale bez pomoci rodiny bych měla problémy. Když potřebuju, hlídají.
Když ti 26. listopadu vyšlo nové album, na němž jsi pracovala od března, máš teď zasloužené volno, nebo tvoje práce na téhle desce zdaleka nekončí?
Deska je sice hotová, ale práce kolem ní nekončí. Vzhledem k tomu, že za sebou nemám žádný management, musím průběžně vymýšlet, jak desku zviditelňovat, aby ji objevovalo víc a víc lidí. Také se musím připravit na živé koncerty atd. Navíc dodělávám desku s Matahari, takže se stále něco děje. A to je dobře.
Když si vezmu, že jsi točila desku od března do srpna, tak je to poměrně dlouhá doba. Nicméně málokdo ví, že jsi měla k ruce pouze Evu Hosnedlovou, se kterou jste natáčely, mixovaly, masterovaly i produkovaly. To vše jen vy dvě. Prozraď čtenářům, kdo je Eva a proč jste k procesu natáčení nepustili tým zvukařů a producentů, jak je u kapel zvykem?
Eva Hosnedlová je muzikantka, hraje na kytaru, piano a věnuje se elektronické hudbě. Také učí v lidové škole umění hru na kytaru. Je moc šikovná. Známe se už dlouho, nějakých 15 let. Naši společnou prvotinu, desku Měsíc byl slepý Bůh, jsme natáčely od března do srpna, protože jsme tvořily průběžně a točily třeba po třech singlech, skladby komplet dodělaly do finální podoby a pak točily další a další. Netočily jsme vše najednou.
Proč jsme kompletně celou desku dělaly jen my dvě, mělo několik důvodů. Deska měla být hodně intimní, a tak jsme měly pocit, že jen my dvě víme nejlépe, co s ní. Řekly jsme si nazačátku, že bychom to mohly zvládnout, a měly jsme obrovskou chuť to zvládnout. Úlohy jsme měly tak nějak rozdělené podle toho, co každá z nás umí a s čím má zkušenosti. Obě jsme skládaly hudbu, Eva dělala elektronické aranže, natáčela, mixovala, masterovala a já textovala, dělala vokálové aranže, dohlížela na celkový sound a atmosféru desky. Jen u pilotního singlu Pátý den jsme si nechaly poradit od Richarda Scheuflera ml. a pak jsme se do toho pustily samy.
Z dřívějška vím, že když jsem se o nějakou sólovou skladbu pokoušela, tak čím víc lidí na tom dělalo, tím víc problémů to přinášelo. Každý má potřebu do toho něco vnést a ve finále jsem to téměř nebyla já a výsledek nebyl úplně podle mých představ, a tak jsem to vždy nějak zamrazila. Pracovat jen s Evou byla velká pohoda. Nesnažila se mě měnit, respektovala mě a věřily jsme si navzájem. Byly jsme a jsme naladěné na podobnou vlnu.
Už z procesu natáčení lze vidět, že se jedná o tvoji velmi intimní výpověď. Jsou písně výsledkem dlouhodobého sbírání do šuplíku, nebo tě přepadla melancholická nálada, deprese a Zahara byla na světě?
Věděla jsem, že melancholickou desku jednou natočím. Skládala jsem do šuplíku léta, ale na nic jsem netlačila, sama jsem zrála a čekala na ten správný čas. A ono to jednoho dne přišlo a byla blízko Eva, která znala některé mé songy složené před těmi 10 až 15 lety, a já znala její skladby. Máme obě hodně melancholické cítění, známe se jako lidé a tvoří se nám spolu velmi dobře. Když jsem byla cca před rokem v takovém zvláštním rozpoložení, poslala mi nečekaně skladbu. Když jsem s ní mluvila o životě a hudbě, řekla, že bych měla tu desku natočit, že je asi ten čas a že by to se mnou ráda udělala. Moc jsem neváhala, vím, že je ten správný melancholik, který mě dobře zná, a že by ta spolupráce mohla dobře jít. A bylo to tak. Spolupracovalo se nám až nečekaně dobře. Respektovaly jsme se navzájem a naslouchaly si.
Jak jsem zmínila, Zahara je trošičku chillout. Ty sama uvádíš, že je ideální pro poslech v noci, o samotě či ve dvojici, což pochopitelně koliduje s rockovou Matahari. S jakou pozicí se momentálně cítíš víc spojená?
Cítím obojí. Nejsem jen zpěvačka, jsem muzikantka a cítím hudbu různě. Dlouhá léta vystupuju jako rockerka a jsem rockerka, pocházím z rockové rodiny, ale uvnitř mě je toho víc a já to pomalu začínám ze sebe vypouštět. Hodně věcí a myšlenek jsem si v sobě za poslední rok ujasnila a našla další své rezervy, možnosti, sílu a chuť.
Říkala jsi, že deska je příběh duše, která přijde na Zem (intro) a zase odletí (outro). Tvořila jsi příběh záměrně už s tvorbou písní, nebo to z toho vyplynulo náhodou? Je to smutný, nebo veselý příběh? Jak se tvé duši na Zemi daří?
Desku jsem jako příběh netvořila, ale tím, že jsem do každého textu vložila kus sebe, své pocity, zkušenosti a představy, do té desky se otiskla a poskládala skladby na desku, jak jsou, tak ve finále mi z toho příběh vznikl. Některé texty jsou napsané už několik let, některé byly úplně nové, ale dalo to ten příběh. Nerada vysvětluju texty podrobně, je dobré, když si v nich každý posluchač najde to své nebo co chce a potřebuje. Deska může působit smutně, ale je v ní hodně pozitivního, hodně naděje, nacházení se, víra v dobrý chod věcí…
Má duše se nemá na Zemi špatně. Myslím, že můžu říct, že si dokážu plnit sny. A když vezmu třeba jen dvě věci, že mám skvělou a šikovnou dceru, se kterou se máme moc rády, a můžu dělat hudbu, která je můj život a naplňuje mě, tak je to prostě krásný. Když budeme zdravé, bude to úplná paráda.
Debutové album Zahary Měsíc byl slepý Bůh je na světě až od konce listopadu, ale mnohem dřív bylo k poslechu na Bandzone. Máš už reakce od posluchačů? Jsou fanoušci Matahari i fanoušky Zahary, nebo to neskousli?
Nějak jsem nepočítala, že bych svou sólovou deskou oslovila fanoušky Matahari, ale musím říct, že jsem se nesetkala s jedinou špatnou reakcí. Chodí mi hezké a někdy moc krásné reakce. Je hezké, že žádný rockový hnidopich neměl potřebu mi napsat: „Cos to udělala, to jsi rockerka?“ Byla jsem na to připravená, ale nestalo se. Naopak. Dostala jsem několik poděkování za novou tvorbu. Také jsem čekala, že si lidé budou myslet, že je ta deska o lásce a kdesi cosi, nějaká romantika, ale kdepak, lidé z té desky cítí spojení s vesmírem, tak mi to doslova píšou, a to mě nesmírně potěšilo. Tak jsem ji dělala.
S novým albem vypouštíš i první videoklip. Na kterou píseň je a vzhledem k tomu, že jsi sama sobě producentem, proč zrovna na ni?
První oficiální videoklip jsme s Evou točily na skladbu Pátý den, obě jsme tuto skladbu vybraly jako vhodnou pro start k lidem. A stejně jako desku si i klip poprvé zkoušíme na vlastní pěst samy. Jen my dvě.
Co vím, tak jsi na videoklip sháněla vlky, resp. československé ovčáky. Nebála ses, když si takhle seženeš cizí psy přes Facebook a máš s nimi spolupracovat? Jací byli herci?
Na Facebooku jsem psala, že ti psi musí být hodní a zvladatelní.:) Upřímně, ani jsem nedoufala, že je tak narychlo seženu. Přátelé z Facebooku mi nabízeli své psí miláčky, ale pak mi byl zpěvačkou Adrianou Pítrovou doporučen člověk jménem Jakub Balgoroth Kocourek, který tuto rasu chová a jednoho fešáka a fešandu mi na natáčení přivezl. Vlčáci jsou ze záchranné stanice
TAWY KENNEL, která je jediná ve střední Evropě. Nebála jsem se, sice bylo pár chvilek, kdy jsem si nebyla jistá, ale vše dopadlo dobře. Nebyli zlí a za buřty toho udělali hodně.:) Tedy měla jsem tři kousnutí, ale to bylo čistě a jen z chuti na ty buřty.
Jak to vypadá s Matahari? Kytarista Kousek má také svoji kapelu, ty teď pracuješ na Zahaře… Nebude to na činnosti znát? Je to pořád váš stěžejní kůň?
Hrajeme už 14 let a myslím, že to znát nebude. Celý rok točíme třetí desku, schází nám málo a bude hotová, ale nespěcháme, chceme odvést dobrou práci. Už dřív jsme prozradili, že na desce se objeví skladby, které budou tvrdší než ty na předešlých dvou deskách, např. Čeká tě kriminál nebo Až do města Aš. A to není vše. S mou sólovou deskou je to velký kontrast, ale já jsem ráda. Nechci dělat dvě stejné věci a jsem ráda, že se jako muzikantka mohu předvést ve více polohách. A že se teď Kousek, já i Pája realizujeme ve svých sólových projektech, byla asi jen otázka času, protože jsme všichni hudebně dost plodní, ale ne všechny naše nápady se hodí do Matahari. Vycházíme spolu stále dobře.
Co tě čeká v nejbližší době? Ať už s projektem Zahara, Matahari, nebo v Antigoně? Kde tě můžeme vidět?
Zaharu musím nacvičit na živé hraní a budeme točit další klipy. Prostě vše, co je potřeba, ale bez křeče, je to pohodový projekt se vším všudy. S Matahari dotáčíme zmíněnou třetí desku, na které budeme mít i zajímavé pěvecké hosty, budeme také točit další klip a koncertovat. A v divadle RockOpera mě můžete vidět ve dvou rockových operách Antigona a Oidipus Tyranus a také v metalové opeře 7 proti Thébám.
