foto: Michal Hradecký
I v dnešní složité době je mezi námi stále mnoho hudebníků, kteří svou činností pomáhají různým nadacím a benefičním projektům. Jinak tomu není ani u Tomáše Kluse a Jirky Kučerovského. Ti spojili své síly se Studiem Oáza, které nabízí kulturní, vzdělávací a umělecké aktivity pro lidi s mentálním postižením. Jak tato spolupráce vznikla, proč si vybrali právě Studio Oáza a mnoho dalšího se dozvíte právě v tomto rozhovoru!
Není tomu tak dlouho, co skončila vaše československá tour Ani si nesedejte, která byla téměř ve všech případech beznadějně vyprodaná. Jak na toto úspěšně turné vzpomínáte?
Tomáš: Přiznám se, že já na vzpomínky tolik nehraju. Na této tour nás ale jedna věc velmi překvapila. Poprvé jsme vlastně nějak zásadněji vystupovali v zahraničí a vůbec jsme nevěděli, co od toho čekat, jak na nás lidé budou reagovat. Velkým překvapením pro nás bylo, že s námi zpívali prakticky celý koncert.
Jirka: To překvapení bylo především v tom, že nás ti lidé na Slovensku nemají odkud znát. Pokud víme, slovenská rádia nás příliš nehrají.
Tomáš: Zároveň jsme zjistili, že slovenské publikum je jiné než to české. Nemyslím tím, že by bylo horší nebo lepší, je prostě jiné. A díky tomu se naše práce stala barevnější, více různorodá, což je také skvělé. Moc si vážíme toho luxusu, že jsme mohli vystoupit o obou zemích. Chtěli bychom také poděkovat všem, kteří na naše vystoupení přišli.
Při tolika koncertech nezbývá tolik času na další aktivity, spousta fanoušků se ale začíná ptát po nové desce. Jak to s ní vypadá?
Tomáš: Ono těch koncertů je paradoxně trochu méně než dříve. Oba jsme se totiž stali šťastnými rodiči a s tím se nám trochu změnili i priority.
Jirka: My jsme v posledních letech hráli opravdu hodně a ono začínalo být všude trochu „překlusáno“, proto jsme se rozhodli koncertovat trochu méně.
Tomáš: Novou desku chceme začít nahrávat v září, ale nevíme přesně, kdy ji vydáme, protože si nechceme dávat žádné deadline. Rádi bychom ji odevzdali jako hotovou věc, o které nebudeme pochybovat. Rozhodně to nebude tak, že ji budeme chtít za každou cenu vydat ještě před Vánoci jen proto, aby se dobře prodávala. Naším cílem je odevzdat dobrou práci, se kterou budeme vnitřně spokojeni, není pro nás prioritou, aby se dobře prodávala. Zajímavé je, že se tyto dvě věci často vylučují.
Tomáš Klus – Sibyla
Již tento víkend začíná vaše letní tour Konečně venku, která čítá celkem 7 zastávek a část z výtěžku z prodaných vstupenek bude věnována Studiu Oáza, které nabízí kulturní, vzdělávací a umělecké aktivity pro lidi s mentálním postižením. Odkud tento nápad přišel?
Tomáš: My jsme se už celkem dlouho chtěli po vzoru Anety Langerový propojit s nějakou organizací, jako je ona propojena se Světluškou. Jednorázové akce podle nás nemají takové to úplné odevzdání se tomu projektu jako je tomu u těch dlouhodobých spoluprací.
Jirka: Navíc když jde o dlouhodobou spolupráci, tak víš, kam ty peníze potom putujou a odevzdáváš se tomu projektu čím dál víc.
Tomáš: My jsme teď vlastně v době hájení, jedeme spolu na tour a zjišťujeme, jak by ta spolupráce mohla případně časem vypadat.
Jak na vás Studio Oáza při vašich návštěvách působí? Je zde nějaká specifická atmosféra?
Tomáš: Studio Oáza je opravdovou oázou. Ono by to mohlo vypadat, že je pro studio přínosné spolupracovat s námi, ale pro mě osobně je tato spolupráce ještě mnohem přínosnější. Vždy, když tam přijdu, nemusím se chovat tak, jak se ode mě očekává, ale mohu být sám sebou. Ti lidé tam jsou úžasně upřímní. Když mají radost z toho, že vás vidí, dají vám to najevo. To samé ale samozřejmě platí i obráceně.
Ve studiu mimo jiné probíhá i výuka hraní na kytaru a sólového zpěvu. Objeví se někteří z členů Oázy na vašich koncertech i jako vystupující?
Jirka: Budou nám předskakovat na všech sedmi koncertech. Mě trochu mrzí, že ty podmínky tam pro ně nebudou úplně ideální, protože oni mají mnoho skvělých vystoupení, která tam ale bohužel nepůjdou přenést.
Tomáš: Já v tom trochu vidím budoucnost naší spolupráce. Oni mají jednou do roka vystoupení v Divadle ABC, kde předvádí všechno, co si za ten rok nacvičili. Bohužel tam často jsou právě jen jejich kamarádi, ale širší veřejnost skoro vůbec. To je ale strašná škoda, protože z jejich upřímné a přirozené radosti bychom se mohli učit my všichni takzvaně zdraví lidé. Proto bych jim tuto akci rád pomohl více zpropagovat.
foto: Michal Hradecký
Často ve svých písních kritizujete stav české společnosti a zejména ty, kteří nám vládnou. Myslíte si, že už došlo k nějakému zlepšení?
Tomáš: Vlastně ani nevím. Spousta lidí čeká, že když o tom zpíváme, tak tu změnu uděláme za ně, to ale nejde. Podle mě by měla pravidelně být minimálně 90% volební účast, aby bylo vidět, že se o dění v naší zemi zajímáme. Místo toho se za úspěch bere, když výjimečně přijde k volbám 60% voličů, to mi přijde smutný. Já ale věřím, že bude dobře. A nemyslím si, že bych byl přehnanej optimista!
Tomáši, pomalu se blížíme k závěru a já pro tebe mám takovou specifickou otázku. Na svých stránkách uvádíš, že na tvoje narozeniny, které si měl zhruba před měsícem, ti zatím vždycky zapršelo. Jak tomu bylo v letošním, povětrnostně nevyzpytatelném roce?
Tomáš: Já mám rád pohádky a pohádkové říše, ve kterých je všechno jak já chci, a proto věřím, že i když v Praze, kde jsem zrovna byl, nepršelo, tak určitě někde jinde na světě pršelo.
Co byste na závěr vzkázali čtenářům I-kliku?
Jirka: Tahle otázka se nám velmi hodí, protože jsme nedávno spustili stránky, kde můžou čtenáři vybírat ze všech našich dosud složených písní. Ty nejoblíbenější pak budeme hrát na naší letní tour Konečně venku. Tak trochu jsme si tím na sebe upletli bič, protože některé z nich jsme živě snad nikdy nehráli. Každopádně budeme velmi rádi, když budete hlasovat.
Tomáš: A kdyby se vám, milí I-klikaři chtělo, doražte na koncert. Těšíme se.
