Každoroční Úmrtí Sida fest letos proběhl ve dvou dnech. 3.2. v divadle Pod lampou a poté 4.2. jako obvykle na Božkově v hospodě Pod kopcem a o číraté návštěvníky a zábavu nebyla nouze.
Už v pátek se nám předvedla slušná sorta kapel. Večer otevírala mladá, do světa volající a představující nového člena kapely, domácí Presumpce nevinny, která pod pódiem měla mnoho příznivců, hlavně z řad kamarádů. Z mého pohledu mohl být lépe nazvučený zpěv a ubraná kytara, ale večer i tak pokračoval ve velmi příjemné atmosféře a plném proudu. Návštěvnost vzrostla už při druhé skupině, kterou byl Sokromey pozemek, kdy zájemců o hudební produkci razantně přibylo. Velice příjemné byly také jednotlivé vstupy o přestávkách mezi kapelami od uvaděče, který se v průběhu snažil z posluchačů i kapel vtipně vymáčknout emoce a smích. Emoce přišly na řadu, když padla informace o sbírce na Kačenku, která probíhala celou akci a bylo nám sděleno, že interpreti se vzdávají svého honoráře a věnují ho tak na konto malé Kačenky Podrázské, pro kterou léčba na půl roku stojí neuvěřitelných 60 000kč. Těmto kapelám se slzami (ostatně jako na místě) moc děkujeme. Večer pokračoval v podání, sic v sestavě neúplné, ale za to energické Dilemě ( Dilemma in cinema), která i tak podala super výkon a tentokrát už pod podiem začalo“ vařit v kotli pogo“.„Sliny až na vestě, vykulené oči a chtíčné pohledy“ pak nepochybně patřily taháku večera, jímž byla skupina Zputnik v čele s krásnou a vždy originální zpěvačkou s červenou „hřívou“. Na ně se rozpoutalo doslova peklo a v prvních řadách nechyběli hlavně muži. Večer jsme si dále užívali po boku kapel jako Trest smrti, oblíbených melodických Gaunerů a večer uzavíraly Bradavice, které předvedly jak je důležité umět zpívat i vleže.
Na to, že festival byl dvoudenní spoustu tváří jsem potkávala ještě druhý den na Božkově v hospodě Pod kopcem. Nedočkaví zájemci o vstupenku stepovali přede dveřmi a neustále se chodili ptát, zda už je otevřeno. Uvnitř se vše rýsovalo už několik dní předem. Poskládat zábrany zabere nějaký čas, ale nakonec je dobře, že se k nim již v minulých letech přešlo. V hlavním prostoru před sálem si punkáči doslova „předávali česací“ židli, na níž šikovní jedinci tvořili výtvarná díla v podobě barevných čír. Okolo distra s plackami, CDčky, nášivkami „U Vévy“ a také bazaru s oblečením se také točilo mnoho zvědavců i kupujících. Šatna opodál jako každoročně praskala ve švech a sál se začal plnit. K mému překvapení zde bylo hned ze začátku mnoho návštěvníků a už dost osměleně se věnovali prvním Stamp out system. Velice energický a číratý začátek akce. Následně si pak „pod obraz“ zesnulého člena kapely a kamaráda Bakči zaparkovali nástroje E!E. Stálice, kterou zná snad každý. Bořkovi červené kalhoty svítily provokativně na dálku a „parket“ se zaplnil publikem, které chvilku nepostálo. Pokračování v podobě Proti směru mě abych pravdu řekla, moc nezaujalo, ale jen z náhledu do sálu jsem zjistila, že návštěvníci neustále s hrdostí odporují vedru a klouzající podlaze. Též pro účinkující večer na pódiu nejspíše nebyl jeden z nejsvěžejších, spíše se při vysoké návštěvnosti museli cítit jako „maso na grilu“. Atombordely a masky klaunů do pozoru? To jsou přece Do řady. Tihle pánové mě nikdy nepřestanou udivovat. I bez masek dokáží vytvořit cosi, co si člověk v sobě zachová jako vzpomínku na „old punk“. Možná až drze bych ráda řekla, že zpěvák je pro mě takový „ punkový tatínek“. Zmíňku o sbírce pro Kačenku a zásluhu, že peníze na půl roku už byly jednou vybrány, má na svědomí banda s názvem S.A.S, která rozpoutala pod pódiem vyvrhells šílenství. Tak to jsme my……vyvrhells, znělo sálem a zdviženýma rukama v pěst a zpěvem s nimi dávali fanoušci najevo podporu a neodpustím si říci, že jich nebylo málo! Rozpačitě a názor od názoru se lišící publikum dorazilo na Zónu A, kde návštěvnost vzrostla a lidi si prozpěvovali se slovenským hostem. Únava se pak o přestávce už na některých tvářích a bohužel i celých tělech začínala dobře podepisovat, když v tom vtrhlo do sálu dílo zvané N.V.Ú. Z čista jasna lidi ožili a vychutnávali si vždy velice originálně a nápaditě oblečeného Štěpána, který pumpoval do publika další a další energii. Někteří „borci“ mohou říct, že je to projev slaboty, ale vážně málo který člověk v sále by to řekl při poslechu tónů a slov písní Sestra, nebo Modroočko. Alespoň pro mě, je každé vyjádření k těmto písním od zpěváka „kouzelné“. Nebojí se dát najevo, že má někoho rád. Na pódium se pak nejistým „krokem“ vyšplhala i velmi očekávaná Inseminační stanice, která však koncert“prokaučovala“. I přes velkou snahu hostujícího akordeonisty Pepého (Provokace bez legrace), který měl poctivě nacvičeno zvládli leckoho nakonec spíše naštvat nedohraným koncertem, protože tomu jejich „promilový“ stav úplně neodpovídal a dost si tak pokazili reputaci. Víceméně já tvrdím, že i snaha se cení. Co už mě tolik „nebralo za srdce“ byl nadcházející Hubert Macháně, i když nakonec jsem několik písní vyslechla a něco málo mě zaujalo. A jak to tak bývá i na mě se uvalila únava a už jsem se viděla nejlépe v posteli, takže jsem od T.B.N. stihla vyslechnout také jen několik kousků a vypařila se do taxíku. S sebou jsem si odvážela větu napsanou v mozku a to, že až tohle budu psát, musím vážně smeknout před organizátorem Migesem, jež tuto akci každý rok „zpunktuje“. Též děkuji milé obsluze a vlastníkům hospody za trpělivý a nápomocný přístup. A vůbec celé bandě co se kolem Sida točila. Vzkaz ode mě? Snažte se, aby jste byli organizátorům spíše prospěšní, než aby jste přidělávali ještě více práce. Dělají to z lásky k vám fanouškům a je pro ně pochvalou vidět, že se bavíte (v mezích). A pochvala je zrovna to, co si opravdu znovu a jistě organizátoři zaslouží.
Autor fotodokumentace: Petr Doubravský
