Těšíme se na to jak je rok dlouhej. Pak se na nekonečně krátkejch pět dní zblázníme. Popustíme uzdu anonymitě, přátelství, solidaritě a lásce ke všemu co je živé. Obalíme si duši a tělo apačským červeným blátem, radujem se z bouřky i z pekelného vedra. Upíšeme se ve všech peticích, co bojují za lepší svět. Opíjíme se pospolitým štěstím a létáme nad všedností v květinových kostýmech.
Na Bojišti se zkrátka bojuje těmi nejkrásnějšími zbraněmi. Všichni se usmívají, pozdraví, ikdyž tě neznají. Flaška i indiánská dýmka míru kolují celým areálem. A nikdo neodmítá. Trutnov je festival, který není tak úplně jen o hudbě. Je kultem, bohémským dýchánkem a rituálem.
Punk střídá dechovku, ta pak heavymetal. A všechny to baví. Cítí to muzikanti i publikum a nikdo tu pohodu nemá potřebu kazit. Starosti zůstávají daleko, jakoby ani neexistovaly.Vzduchem létají mýdlové bubliny, balonky naplněné heliem tančí vstříct svobodě. Všude voní léto. Kelímky se sbírají, snad i ty ztracené peněženky se vrací. Moc se toho nenaspí, jakoby se nikomu ani spát nechtělo. Lidi se potkávají, ani na bezdomovce kempící opodál nikdo nezírá jako na špínu.
Zážitky se hromadí. Den střídá noc. Ze čtvrtka je rázem neděle. Všechno se to zdá jako sen.Trmácíš se s krosnou do centra, na nádraží. Chceš se otočit a jít zpátky. Ale to už na tebe volá realita. Zamáčkneš slzu. Vždyť jestli bohové dají, tak příští rok znova. A alespon se budeš mít v šedivejch dnech na co těšit.
fotografie poskytli : Petra Kolajová, Leoš Mayer a Josef Novotný
