Ve čtvrtek 16.února 2012 přijela do Brna na Melodku mladá talentovaná slovenská skupina THE PARANOID, která chystá své druhé CD. Hned po ukončení koncertu jsem si povídal se zpěvákem Igorem Belajem a kytaristou Romanem Birkušem o kapele, co mají pánové v plánu do budoucnosti a také jsme zavrtali do historie skupiny.
Mohli byste představit skupinu THE PARANOID, kdy vznikla a co momentálně hraje za styl?
Kapela The Paranoid vznikla ještě když jsme byli na základní škole, to byl rok 2002. Ale to ještě nebereme jako vznik, protože jsme se učili teprve hrát a vlastně za začátek pokládáme rok 2006/2007. Tehdy jsme začali hrát naplno, založili jsme si Bandzone a začali jsme vkládat vlastní věci a nahráli své první demo. Takže to byl začátek kapely a skalní jádro jsem já /Igor/ a Roman. A vlastně změnil se nám bubeník a baskytarista. Oni se zkrátka měnili na začátku docela hodně. Hrajeme styl novodobý rock /screamo-rock/, hráli jsme metal-rock, možná i nějaký heavy metal a všechno se tak smíchalo a vznikl z toho screamo-rock.
Co můžete říct k Vaší tvorbě?
Máme venku první CD „Posledný nádych“, které vyšlo v roce 2010, asi za 2 týdny má vyjít druhé CD s názvem „Dva svety“. Dále máme za sebou 2 klipy /Odkaz , Únos/, právě z nové desky, které jsme si dělali sami.
Jaký je rozdíl mezi prvním a druhým CD? Kdo Vám dělal producentský dozor a kde bude křest desky?
Po technické stránce je tam zvukový rozdíl velký, velký skok k lepšímu zvuku a písničky jsou vyspělejší na rozdíl od první desky. Jinak CD se nahrávalo v lednu v Praze /Faust records/ a strávili jsme nad tím asi půl měsíce. Producenta si většinou děláme sami, největší zásluhu má Roman a ostatní z kapely dotváří zbytek. Křest CD plánujeme, ale zatím si to necháme pro sebe. Možná bude křest desky na Slovensku i v Čechách.
V roce 2008 jste se zúčastnili hudební soutěže Blast-Beat, soutěž jste vyhráli a zúčastnili jste se celosvětového finále v Irsku. Tahle soutěž Vás nějak poznamenala či posunula kupředu?
Máš pravdu, tahle soutěž nás nasměrovala směrem dopředu, protože jsme pilně pracovali. Že jsme vyhráli, to bylo super v tom, že jsme poznali všechny kapely, co byly pozvané do Dublinu, a to byl dost velký krok k tomu, že nás lidi a fanoušci začali poznávat. Soutěž jako taková nám naslibovala strašně moc věcí, že se nahraje deska zadarmo, zajistí billboardy, koncertní turné a vůbec nic se nekonalo. Takže z vlastní zkušenosti jsme soutěže takového typu zavrhli.
Jaký názor máte na hudební soutěže typu Česko-slovensko hledá talent či superstar? Můžete jmenovat nějaké interprety, co se drží delší dobu v podvědomí lidí?
Je to příležitost pro lidi, kteří třeba nemají kapelu a chtějí se zviditelnit. Můj názor je, že se rychle stanou „hvězdami“, ale v zápětí vyhasnou. Je to taková praxe a ve skutečnosti to tak je. Samozřejmě, třeba Peter Cmorík, který se drží do dnes a je to velký talent, dále pak Zdenka Predná, Aneta Langerová, Martina Šindlerová, Adam Ďurica. S některými jsme si zahráli na festivalech.
Myslíte si, že zpívat slovensky je výhoda či nevýhoda?
Já si myslím, že je to velká výhoda a snažím se psát texty, aby to lidi očarovalo a chceme, aby lidi rozuměli přesně o čem zpíváme. Další výhoda proč zpívat ve slovenštině je i ta, že na koncertech si lidé zazpívají s námi a kdybychom zpívali anglicky, tak by nevěděli o čem ta písnička je a většina lidí by neřešila podstatu textů, což podle mě je tvář kapely a na koncertech by bylo hrobové ticho a Des menus enfants gratuits, des réductions étudiants et des menus pour les groupes font de Cafétéria top casinos en ligne l’enseigne de restauration idéale pour tous. já bych zpíval sám. Pro nás je to prostě výhoda.
Kdo dělá texty ? A kdo vás inspiruje?
Texty píšu já /Igor/ a inspiraci beru ze života, ze světa a z toho, co pozoruji kolem sebe, co se děje, ze zážitků co jsem prožil, ze všech chvílí. Problémy ve společnosti, jak to vnímám já a ostatní.
Jaký názor mají Vaši blízcí na muziku, kterou vytváříte?
Mají to rádi, třeba moji rodiče jsou fanoušci svým způsobem, dále i moji kamarádi nás v tom podporují. Ale né všichni. Najdou se i takoví kamarádi, co nám říkají i negativní věci. Naznačují nám, abychom se na to vykašlali, že to nemá smysl. My si věříme a jdeme za svým cílem dál a tyhle věci nebereme vážně. Z těchto věcí někdy i čerpáme inspiraci na písničky.
Jaká věková hranice navštěvuje Vaše koncerty?
Nejsilnější skupina na koncertech je asi od 13 – 25 roků, ale najdou se lidé, kterým je třeba 30, 40 let a třeba víc, ale nechodí v takovým počtu jako teenageři.
Přemýšlíte do budoucna, že byste udělali velkou sérii koncertů s nějakou spřízněnou kapelou?
Teď nás čeká jedna série koncertů a pak následuje druhá série se slovenskými kapelami, budeme koncertovat ve větších městech na Slovensku a zatím nějak nepřemýšlíme o tom, že bychom jezdili s někým pravidelně. Chceme, aby to bylo o nás, raději si pozveme méně známou spřízněnou kapelu. Píší nám skupiny ze Slovenska i z Čech, že by si přáli s námi zahrát, ale my si vybíráme, s kým si zahrajeme.
Co posloucháte za muziku a kdo Vás ovlivnil?
Já jsem typ člověka, který má rád hudbu všeobecně, mám rád opravdu hodně stylů a hodně věcí. Jsou samozřejmě kapely, které mám rád více. Nejvíce nás ovlivnila Metallica, ale i další americké kapely žánrově podobné a jmenovat, to je asi velmi složité.
Co byste vzkázali Vašim fanouškům nebo hudebním expertům?
Tak vzkázal bych, aby se těšili na naši novou desku, dali jsme do toho opravdu hodně a myslím si, že bude stát za to. Zároveň se těšte na turné k nové desce, termíny budou na našem facebooku.
Díky za rozhovor.
My také děkujeme.
