Rock for Churchill je sice prostorově malý festival, ale obsahově dosahuje obrovských rozměrů. Letos do Vroutku zavítala jména jako je Selah Sue, Royal Republic, Asian Dub Foundation, Submotion Orchestra, Archive a spousta dalších. A teď k tomu, jaký to bylo..
V pátek jsem se nejvíc těšila na kapely N.O.H.A. a Babylon Circus. Ani jedni nezklamali. Ale Babylon Circus byli naprosto skvělí a to z několika hledisek. Dva zpěváci, kteří na pódiu vyloženě řádili, uměli do skáčkových rytmů zazpívat i dvojhlas, což mě zaujalo, protože ve skáčkových kapelách pěvecké umění nebývá zrovna časté. Potom, dechová sekce. 3 kluci, z toho trumpeťák vypadal na 15. Ale všichni krásně sladění a technicky opravdu frajeři. Písničky byly všechny výborné, živé, Babylon Circus se nebojí ani měnit a míchat hudební styly, což mě osobně dost baví.
Ačkoliv jsem byla po Babylon Circus už vydováděná a taky dost unavená po pracovním týdnu, řekla jsem si, že počkám na Royal Republic – třeba mě budou bavit. Pánové přišli, spustili..a.. rock. Rock mám ráda, ale neměla jsem na něj zrovna moc náladu, tak jsem si říkala, že vydržím tři písničky a půjdu spát. Jenže po dvou písničkách si vzal slovo frontman kapely Adam Grahn a … lepší řeči mezi písničkama na koncertě jsem ještě neslyšela. Smála jsem se, až mi tekly slzy – a nejen já, ale všichni kolem mě. „Ostříhal jsem si právě knírek, kvůli vám! A vypadám jako čů*ák…. Ale mně se líbí být čů*ákem.“ „Whiskeypřestávka“ „Víte, co je tohle? To je nejmocnější nástroj na světě, díky kterému si každý *** může hned vrznout. Stačí na to umět dva akordy a k tomu zazpívat Today is gonna be the day that they’re gonna throw it back to you.. A je to! Ano, jmenuje se to akustická kytara.“ „Zazpíváme vám jednu písničku. Jmenuje se Addictive.“ Royal Republic prostě mají koule a nebojí se je ukázat!
V sobotu jsem se nejvíc těšila na United Flavour, Horkýže Slíže, Mydy Rabycad, Selah Sue a byla jsem zvědavá na Asian Dub Foundation.
Ráno (ve 13.40) jsem šla na Mydy Rabycad. Stihla bych třeba i půlku hodinového koncertu, kdyby ostraha nesmyslně nezablokovala východ z parkoviště – a tím zároveň i vstup do areálu RFCH. Nakonec po půl hodině vše dobře dopadlo a to jen díky ochotné organizátorce Báře, která bez váhání šla za vedením a zařídila, aby byla cesta opět průchozí. Poslední 3 písničky Mydy Rabycad se mi líbily a zvlášť dávám kladné body frontmance Žofii, která vystoupení dodává tu správnou energii.
Horkýže Slíže jsem prospala, ale věřím, že publikum zklamané nebylo, protože jsem se občas probouzela a opět usínala pobrukujíc si písničky, které zrovna hráli.
United Flavour poslouchám docela často, ale jejich koncert mě oproti loňsku nebavil. Carmen mi připadala trochu unavená, nevýrazná a do toho pořád zvala nějaké kamarády z Jamaicy na featuringy. Do jedné písničky by to bylo zajímavé, ale víc ne. A tady jich bylo celkem dost. Jediný, kdo mě opravdu zaujal, byla vokalistka Sabina, která nejen že skvěle zpívala, ale i výborně zarapovala tak, že by to snad mohla být i konkurence Carmen.
Selah Sue hrála spoustu nových písniček a opět nezklamala. Perfektní hudba i texty, přirozené vystupování. Jediný problém jsem zaregistrovala z hlediska nazvučení – páni zvukaři šli asi zrovna na kafe, když si basák přidal zvukové efekty, jinak si neumím vysvětlit, proč to bylo od písničky This World tak strašně nahlas, že se mi chvěla každá kost v těle (a ano, vím, že to je fesťák, ale zažila jsem už spoustu fesťáků a koncertů a tohle prostě už bylo opravdu moc).
Od Asian Dub Foundation se dalo očekávat, že to nahlas bude. A ono bylo. Ale to bylo asi to jediné, co jsem u jejich vystoupení postřehla. Jinak mě (a spousta příznivců asi se mnou souhlasit nebude) tohle seskupení nijak nenadchlo. Písničky mi nepřišly tak dobré, ani technicky zajímavé, aby byli hlavním headlinerem festivalu.
Nicméně celkový dojem z festivalu je velmi dobrý.
