Kapelu Thirty Seconds to Mars poslouchám už dlouho, přesto jsem na živém vystoupení ještě nebyla. Když jsem zjistila, že v rámci evropského turné přijedou do Prahy, měla jsem velkou radost, konečně se přesvědčím, jak jim to live zní… Naposledy české kosmonauty poslali na Mars před 4 lety na stejném místě, tenkrát to úplně dobře hodnocené nebylo(reportáž zde), přesto a právě proto jsem se rozhodla vyrazit na koncert bez naprostých předsudků.
S příchodem do pražské Tipsport Arény mě děsila představa nekonečného stání ve frontě, naštěstí moje obavy byly zbytečné, což se dá považovat za velké plus. Na plakátech, které na koncert zvaly, bylo uvedeno DJ support. Nechala jsem se překvapit, jak bude předkapela vypadat a překvapená jsem tedy byla! Bohužel dost nemile… Hodinu a půl dlouhý playlist největších hitů posledních let pouštěných z CD mě moc neoslovil, myslím si, že si kapela jako je Thirty Seconds to Mars zasloužila daleko lepší předkapelu. Věřím, že některé fanoušky to v začátku rozpumpovalo, nicméně mínus.
Marsáci využili akademickou půlhodinku a tak koncert začal lehce před půl devátou. Kdyby za sebou ale kapela neměla obrovskou světelnou projekci, nebyla bych si vůbec jistá, jestli koncert začal nebo ne, zpěvákovi totiž nebylo vůbec rozumět. Bohužel, celý koncert se nesl ve stejném duchu, zvuk nula. A co se týče zpěvu jako takového? Leto se spíše věnoval tanečním kreacím nebo lezení po jevištní konstrukci, vypadalo to tak, že zpěv odsouvá na druhou kolej.
Stejně jako v roce 2014 i letos si fanoušci mohli pinkat s obrovskými míči mezitím co zpěvák pobíhal po pódiu s českou vlajkou na zádech. Hm, asi tradice… Stejně tradiční je abscence jednoho z členů v kapele. Před čtyřmi lety nepřijel bubeník Shannon Leto, vlastně nezahrál nikde, díky jizdě v opilosti nesměl opustit zemi, tenkrát se čekal alespoň „sorry vtípek“ od Jareda, který nepřišel. Stejně tak neomluvil ani včera svého druhého kolegu. Kytarista Tomo Miličević sice cestovat může, ale už v březnu oznámil, že si z nespecifikovaných osobních důvodů bere pauzu. Dovolím si vtípek, snad až přijedou příště, bude zpívat Jared…
Jeden z mála momentů, kdy bylo zpěvákovi dobře rozumět, bylo při coveru písničky Stay, kterou v originále zpívá Rihanna.
Musím uznat, že snaha Leta komunikovat s téměř vyprodanou Tipsport arénou byla obrovská, na fanoušky si dokonce svítil velkou baterkou, což byla další věc, která byla fajn. Osvětlení a světelné efekty, doplňovali pohyby kapely, korespondovali s písněmi a za neustálého volání „…jump, jump, jump…“ jsem si přišla jako na diskotéce.
A celkový dojem z koncertu? Spíš průměrné nic (zpěv) obalené v pozlátku (scéna)…
