Pro mě asi koncert roku. Fakt jsem se těšila. Koncert se konal ve Fóru Karlín. No, trošku jsem se zamotala na Křižíkové, ale po chvilce bloudění jsem zdárně dorazila na místo. Už z dálky byl slyšet šum lidí postávajících před budovou kde se koncert konal. Tam už posedával a postával dav fanoušků, kteří se snažili najít ochlazení v lahvích piva a krabicích vína. Po příchodu do vestibulu, který byl narvaný k prasknutí, jsem se probojovala ke kase a vychutnávala si atmosféru. Spousta lidí pokuřovala a další se tlačili u šatny. Sešla jsem schody, kde se z každé strany u baru tlačil dav lidí, čekající na další nálož osvěžení. Sál se začal pomalu zaplňovat.
Blížila se sedmá hodina a to byl čas pro kapelu Donaha. Pop-punková kapela z Bruntálska pomalu rozpohybovala přítomné čekající na hlavní kapely. Z davu se ozývaly různé názory. I tak se kapela nenechala rozhodit a rozjela na pódiu super show. Následovala půlhodinová pauza, při které se obsluha na baru nezastavila. Super atmosféra panovala v sále a ten se pomalu zaplňoval. Následovala kapela Millencolin. To už byl jiný nářez. Švédská punk-rocková kapela která hraje už od roku 1992, ukázala proč se na scéně pohybuje tak dlouho. Na parketu to pěkně dunělo a na pódiu se létalo vzduchem. Vzduchem létala také trička fanoušků a občas i kelímky. Ti kteří se dostali do „kotle“ se nenechali zahanbit a začali pogovat. To už jsem se ale přesunula ven, abych si stihla zapálit než se všichni nahrnou ven. I když byl sál skoro plný, venku stál také velký dav a fronta u turniketů nebrala konce . Někteří popíjeli, jiný pokuřovali. Ale hlavně se všichni těšili na hlavní kapelu. Sum 41.
Kapela hrála v české republice naposledy v roce 2012. Tahle kanadská pop-punková partička hraje už 20 let a a své fanoušky nachází napříč hudebními žánry. Vestibul se pomalu vylidňuje a dav se přesouvá k pódiu. Minutu po půl desáté návštěvníci vyvolávali jméno kapely. A od téměř tři tisícového davu to byl pořádný rachot. Hned na začátku si kapela vybrala pár fanoušků a vzala si je na pódium, ti tam pařili celý zbytek koncertu. Kapela komunikovala s fanoušky a dávala najevo, že chemie mezi publikem a kapelu je to nejdůležitější.
Když jsem koncert pozorovala z boku, přišlo mi to jako závody ve skoku přes zábrany. Někteří brali jako velkou výzvu se dostat před podium. Co se atmosféry týká, byla naprosto ohromující. Někteří fanoušci se nechávali nést nad hlavami ostatních. Hned ale byli stržení ochrankou a vyvedeni zpět za zábrany. Pivo teklo proudem a stejně intenzivně jako si koncert užívala kapela, tak si ho užívali i návštěvníci. A jestli i zítřek bude v podobném duchu, mám se fakt na co těšit…
