Na koncert jsem bohužel dorazila se zpožděním, s nímž bych skoro očekávala že sotva stihnu headlinery večera. Ale po dvou hodinách od začátku akce kupodivu odehrála zatím jen jedna předkapela, takže jsem snad zas o tolik nepřišla. I když jsem v Rock Café rozhodně nebyla poprvé, tentokrát se koncert nekonal, jak jsem zvyklá v prvním patře, ale v prostorech „pod zemí“. Hlediště bylo o kus větší a vzduch o další kus vydýchanější. Hned jak jsem si koupila první pivo a 
zabrala místo v předních liniích, nastoupila německá partička Church of Confidence, jejichž zpěvák vypadal jak starší brácha od Mika z Pipes. S potetovaným hrudníkem a hudbou s prvky punkrocku mixlého s náznaky folku působily obě kapely jak z jednoho vrhu. Church of Confidence se představili v jasných barvách, ale lidi na ně moc nereagovali. Kotel žádnej, podpora mizivá. Skoro mi to bylo líto. Fakt nehráli špatně.
Chvíli poté co skončili, se v publiku už skoro nedalo hnout. Lidí přibývalo a vzduch ubýval. Hned jak se Pipes and Pints objevili na podiu a chopili se nástrojů, vzniklo pod podiem peklo. Kapela do toho dávala všechno a fanoušci ji zběsile napodobovali. Společně jsme se řítili na hranici vyčerpání, ale ti blázni na podiu pořád neměli dost. Skákali do lidí, zmítali se na zemi. Lidi pod nima ztráceli kontrolu a z kotle se občas stávala spíš bitka každého s každým. Pivo lítalo vzduchem a vodní pára z potu a horkýho vzduchu se srážela na stěnách.
Zahráli snad všechny pecky z alba „Until we die“ , skandovalo se „Good Night White Pride“ a skoro se i ten mosh povedl. Prostě punk se všim všudy.
Fotograf : Vojta Florián
