Kapela o5aRadeček už druhým rokem pořádá Turné na střechách a stejně jako loni se i letos setkává s velkým úspěchem. Jak to vidí kapela s podobnými koncerty do budoucnosti? Kolik let tahle šumperská partička koncertuje a jak vyřešit ponorkovou nemoc, prozradil zpěvák kapely Tomáš Polák.
Teď jedete Turné na střechách, je pro vás něčím mimořádné?
Střechy jsou mimořádné. Dneska za mnou přišel borec a říká mi, že mi moc děkuje, že zažil už několik megalomanských koncertů, ale dneska poprvé si připadal, jako by ta kapela z té televize vstoupila k nim do obýváku a tam si s nima užila večer. Podobně to cítíme i my, že jsme lidem hodně blízko a úplně se stírá rozdíl mezi pódiem a hledištěm.
Takže je to o tom, že to nejsou jenom ty čtyři stěny, ale je to přátelštější?
Teď asi vyslovím hrozné klišé, je to ale o tom, jako bychom byli s posluchači jedna rodina. Pokecáme spolu, je tam daleko bližší interakce. Máme rádi festivaly, kde jsou tisíce lidí, to je hroznej adrenalin, ale tyhle koncerty na střechách pro pár lidí mají jiný kouzlo. Na střeše jsme prvně koncertovali v Šumperku a to mělo takovou atmosféru, že jsme věděli, že bychom se o to měli podělit s celou republikou. Turné se nakonec povedlo uspořádat a bylo úžasné. Ale nechceme z koncertů na střechách dělat povinnou tradici, takže ho opakovat nebudeme. Plánujeme ale něco nového.
Písnička Praha je vaše nejznámější. V jednom rozhovoru jsi řekl, že jste měli tendence vynechávat ty starší slavné písničky, jak na to reagovali vaši fanoušci?
Dřív jsme měli opravdu tendence vynechávat známější písničky. Stalo se to ale asi jenom na dvou koncertech. Pak jsme došli k takové sebereflexi, že třeba my, když jdeme na koncert oblíbené kapely, tak také nechceme poslouchat něco, co neznáme, ale právě ty písničky, které známe. Písničce Praha jsme za hodně vděčný. Dostala nás na velká podia, takže bychom jí nemohli udělat to, že bychom ji přestali hrát.
A pořád vás baví ji hrát?
Někdy se nás lidé ptají, jak to můžeme hrát pořád dokola, pořád ty samé koncerty, ty samé věci. Odpoveď je taková, že to není stejný. Právě i ta Praha je pokaždé jiná díky různým reakcím od lidí.
Videoklip “Budu rád“ zakázal Facebook, protože tam je příliš nahé kůže, neuvažovali jste o natočení verze, se kterou by Facebook neměl problém?
Neuvažovali jsme o tom. Facebooku připadá moje kůže hnusná, což chápu (smích), ale nemyslím si, že by to byl důvod k tomu, abychom nemohli klip prezentovat. V první verzi klipu bylo ještě víc kůže, ale to nám zakázaly naše ženy. Tak jak ten klip je, tak je to správně. Jenom kvůli tomu, že je doba v tomhle směru už tak moc cenzurovaná, což si myslím, že je blbě, klip měnit nebudeme.
Díky klipu jste měli doma nepokoje, konkrétně ty jsi byl údajně bez teplých večeří a hrozil ti rozvod, už je všechno v pořádku?
Nepokoje jsme měli, ale moje žena je už v pohodě. Mám ale takový osobní dilema, jestli si přát, aby televize klip hodně vysílala. Asi bych si to přál, mé druhé já mi ale říká, aby se to tolik nevysílalo, protože vždycky, když ten klip doma vidíme, tak se vracíme k tomu samému problému… (smích) To samozřejmě myslím s nadsázkou. Moje žena té písničce fandí, byla by ráda, aby byla úspěšná a tohle jsme si už nějak vysvětlili.
Na scéně fungujete už 25 let. Cédéčko Best of jste už vydali, co nějaký narozeninový koncert?
Nic mimořádného nepřipravujeme. Plánujeme ale duet s Voxelem.
Přeci jen je to čtvrt století…
No, to já totiž přesně nevím. My jsme to čtvrt století už měli slavit myslím loni… nebo možná až za rok? Já fakt nevím. (smích)
Je pravda, že když jsem hledala informace o kapele, tak se data vzniku docela rozcházela…
No a víš proč? Od roku 1992 do roku 1994 s námi hrály v kapele holky. Od roku 1994 hrajeme ve stejné sestavě. Takže nevíme, jestli se to počítá od toho roku 92 nebo 94. Máme i třetí milník a to je rok, o kterém nikdo z nás neví, co je to za rok. Je to ten rok, kdy vznikl O5 a Radeček, protože my jsme se předtím jmenovali TOPOL. A až právě kolem roku 1998 jsme se začali jmenovat O5 a Radeček. Takže vlastně ani nevíme, jaký výročí máme slavit.
Máte v plánu na podzim pokračovat v tomhle turné, nebo chystáte něco nového?
Vypadá to, že bychom měli jet na podzim s UDG a Pokáčem na turné. Je to krásná sestava. Teda nevím jak pro lidi, ale pro nás určitě. Takže už teď bychom měl začít sbírat síly na ty večírky.
Takže ne na koncerty?
No já si myslím, že hlavně na ty večírky, protože tohle je vražedná sestava.
Splnili jste si vaše cíle?
My jsme kluci ze Šumperka, kterým všichni říkali: ,,Kluci dobrý, hrajte si , ale nikdy to stejně nedotáhnete za hranice Šumperka“. No a nám se to povedlo. Dostali jsme se do televizí, chodí na nás lidi, objíždíme republiku, takže i když jsme žádné velké očekávání neměli, tak jsme se za hranice Šumperka dostali. Navíc před třema rokama jsme mysleli, že to zabalíme, když zájem o naši kapelu už nebyl jako dřív. Mysleli jsme, že zabalit to bude to nejlepší, co pro kapelu můžeme udělat. Pak se stalo něco, za co může nejspíš píseň Vloupám se. Najednou se to úplně obrátilo. Zase o nás stojí pořadatelé, chodí na nás lidi a pořád nás to baví. A dokonce nás zase spolu baví jezdit v tý naší spocený dodávce, což je největší peklo pro kapelu.
Míváte ponorky? Jak je řešíte?
No jasně, že míváme. Řekneme si spoustu sprostých slov a hodně po sobě zařvem. Nejdůležitější je podle mě ale to, že za čtvrt hodiny spolu jdeme na pivo, zajdeme na fotbal a je to v pohodě. Po třech týdnech strávených v dodávce si vždycky řekneme, že už se nechceme vidět alespoň dva měsíce a za týden si už zase voláme, jestli spolu nepůjdeme na pivo. Mě se někde ptali, co bychom poradili mladým kapelám, aby dosáhly úspěchu, a je to přesně tohle – být spolu v pohodě.
Máte čas na to relaxovat?
Na to čas vůbec nemáme. A hlavně se chceme věnovat rodinám. Brácha má děti, Radeček taky, já čekám. Někdy když máme o víkendu koncert, tak si říkáme, že u bazénu s rodinou by bylo taky pěkně. Ale koncertování je naše volba, děláme to rádi a naše rodiny to respektují. Takže ve volném čase se věnujeme hlavně rodinám.
Na co Vás mohou fanoušci pozvat u baru?
Nemáme to rádi, protože to je zavazující. Rádi si s lidmi popovídáme i bez toho. Kolikrát jsme slyšeli, když jsme si s někým toho panáka nedali, že jsme namyšlený. Vlastně nemám rád ani principy rautů. Všichni si na něco hrajou, pak se někde objeví jídlo a oni se na to vrhnou jako banda zvířat. Já tam většinou přijdu až když tam zbude poslední kolečko gothaje.
