Sociální sítě hrají významnou roli v životě všech kapel, ať se jim to líbí, nebo ne. Začalo to Myspacem, pak se objevil Bandzone. A nakonec ta revoluční novinka Facebook! Manažeři hudebníků byli nadšeni. Nikdy před tím neměli možnost tak snadno proniknout do nejtemnějších zákoutí fanouškovy duše. Poprvé měli v ruce účinný nástroj, jak přesně zjistit posluchačův věk, záliby, původ. A to všechno s minimálními náklady!
Ale co na to všechno říkají muzikanti samotní? Rozdělují se do dvou skupin. Ta první se zaměřuje na hudbu. Pilně zkouší, zdokonaluje své hráčské umění. Veškeré dostupné finance investuje do obměny svého nástrojového parku. Vymýšlí stále lepší písně. Snaží se neustále posouvat své vlastní hranice. Postupem času se z této skupiny rekrutují brilantní hudebníci. Jdete na jejich koncert a kroutíte hlavou. Šikovné prsty, úchvatný hlas, neuvěřitelná sóla. Ale kde jsou lidi? Proč jsou v sále jenom příbuzní a kamarádi kapely?
To druhá skupina na to jde jinak. O hudbu zas až tolik nejde. Tato sorta muzikantů sedí u počítače. Tam je jejich hlavní zkušebna. Facebooček je třeba zásobovat čerstvými novinkami. Neopomíjet videa. A většinou to funguje.
Rozřešení neexistuje. Nelze říci, že některá z těchto dvou cest je ta správná. Ačkoli manažer bude samozřejmě tvrdit, že internetová komunikace je v dnešní době nejpodstatnější částí celého hudebního průmyslu. Jednu výhodu to ale má. Díky sociálním sítím si člen kapely může vybrat svoji oběť z řad fanynek dopředu. Prostě omrkne profilovky a má jasno, čím (kým) se bude daný večer po koncertě zabývat. Ale etické to není. Proto to nedělejte. Jako já! Nedělám to. Fakt.
Mimochodem, všimli jste si, jak se pod fotkami děvčat nevalného zjevu hromadí komentáře podobně postižených kamarádek jako „fakt kočka“, „moocinky sluší, vážně“ nebo „teda jsi kus“. Asi se jim líbí, že přes ty velké brýle není téměř vidět obličej. Ale dost vykecávání. Jdu si aktualizovat status. Muck!
httpv://www.youtube.com/watch?v=RPfPVKZLNLc
Odkazy:
