Ráno se probouzím a dívám se z okna auta (ve čtvrtek jsem se totiž rozhodla, že jsem líná postavit stan). V duchu se modlím, aby nezačalo pršet. Stanové městečko se také probouzí k životu. A já vidím všechny ty rozespalé lidi, jak si jdou nakoupit snídani do obchodu a nebo stojí frontu před toikami. Spolehlivě poznám, kdo propařil celou noc a kdo si šel lehnout brzo…
Rychle ze sebe dělám člověka a mířím k pódiu kde hraje kapela Street69. Energie z nich čiší na dálku a za mě super začátek dne. Na co se opravdu těším, je představení Hudebního divadla Karlín. Největší hity z muzikálů v podání Vaška Noid Bárty, Jiřího Korna nebo Báry Basikové mě hned naladí do pohody. Jisté ale je, že bez kafe toho moc nevydržím. O co kapela Všichni Svatí přijela později, o to více to rozjíždějí na E2 stage. D1 opět nezklamala…
Je něco po třetí hodině a snad všichni návštěvníci se probrali k životu. Mé přání ohledně počasí trochu kolabuje. Začíná totiž poprchávat. Nasadit kapuci a jede se dál. Vedlejší Xanadu stage se otřásá v základech, a tak se jdu podívat o co jde. Po cestě ještě stíhám koupit snídani v podobě trdelníku. Vladimír 518 bezesporu potěšil všechny přítomné rapery. Přichází druhé kafe. „Krev slzy a pot, jsi můj záchranný bod…“ slyším v dálce. Tak je mi jasné, že hraje Sebastian. Dá se to poznat i podle pištění mladých fanynek.
Jdu se projít po areálu. Před unplugged stage se hromadí starší ročníky. Tak to mě zajímá. Tyhle pohledy jsem už někde viděla. No aby ne. Štěpán Kojan z KEKSáků. Pohodu dne nenarušuje ani lehce zesilující déšť. Myslím, že si můžu dovolit první pivo. Vracím se ke Xanadu stage, kde to pořádně v hardcore-metalovém stylu rozjíždí Krucipüsk. Líbí se mi, jak na jednu z nejtvrdších kapel festivalu paří i malé děti. To je prostě super! Nějak mi vyhládlo a tak si jdu pro čínské nudle. Přitom pozoruji, jak se pomalu plní prostor před E2 stage. Písničky Michala Hrůzy zná snad úplně každý, a tak není divu že fanoušci společně s Michalem zpívají z plných plic.
Stejně jako včera, i když s o něco horším počasím, panuje na festivalu příjemná nálada. Co fakt oceňuju, je organizace Sázavafestu. Líbí se mi že je všude čisto, jsou čisté toiky a co se samotných organizátorů týká, kdokoliv se jich na cokoliv zeptá, jsou milí a rádi odpoví na všechny otázky. Za mě upřímně palec nahoru.
Blíží se sedmá hodina a já se přesouvám opět ke Xanadu stage, kde za pár minut začne hrát „chlapecká taneční pěvecká a striptérská skupina z Prahy 5 – Smíchova“. Jasně, MIG21. Vystoupení neslyším celé, protože jdu k REC stage, kde akusticky hraje Pekař se svými hosty. Tím, že se jedná o menší stage, může perfektně komunikovat s fanoušky. Představil písničky z jeho poměrně nového CD a dav fanynek šel do kolen. Graham Candy z Nového Zélandu to také pořádně rozjel. Lidé na jeho písně tančí po celém areálu. Pokud vám jeho jméno nic neříká, pusťte si píseň na youtube. A ano, věřte, je to hlas celkem fešného chlapíka! Ani dítě, ani žena…
Směřuji k unplugged stage, kde hraje Meg Pfeiffer v country stylu. Stan je narvaný k prasknutí a přítomní poskakují do rytmu. Vracím se ke stage, kde hraje Skye a Ross from Morcheeba. Jen tak mimochodem, ty šaty zpěvačky fakt chci! Pomalejší tempo písní mě donutilo tomu, udělat si procházku po areálu. Zábava je v proudu. Kdo nevyhledává pódia, baví se ve White House, kde hraje taneční hudba. Řekla bych, že se tu nikdo nemá šanci nudit. Rapeři jsou opět ve své kůži, protože od Xanadu stage slyším Majka Spirita.
Přecházím ale vedle, kde čekám na příchod Xindla X. Zpěv davu se rozléhá po širém okolí. Začíná se na mě podepisovat únava. Ale Voxela ještě zvládnu. Je to fakt týpek. Skočil do davu lidí, kteří mu udělali uličku a tak zpíval mezi fanoušky. Moje další WOW. Skvěle s nimi komunikuje. Poslední písnička a jdu spát.
Jsem utahaná jako kotě…
