Sobotní koncert Marka Knopflera v pražské O2 aréně předčil veškerá má očekávání.6000 fanoušků. Výborná atmosféra. Skvělý lidé po mém boku a hudba, při níž se člověk dostává do zákoutí představ a pocitů, na které v běžném životě nemá čas.Od Knopflerova vystoupení jsem kvůli kritice známých, co Marka viděli naživo, očekávala průměrný pěvecký výkon oživený pár kytarovými sóly, jimiž je proslulý. Na živo prý zpívá falešně a monotonní hudba vás po chvíli uspí. Za sebe a snad i za celé jeho sobotní publikum však můžu s přehledem oponovat, rozhodně tomu tak není.
httpv://www.youtube.com/watch?v=ZCAtVJSNdQE
Seč je Mark Knopfler populární hlavně pro své kytarové umění, ani zpěvem nijak nezaostává. Jeho hlasový rozsah sice není nijak závratný, ale do muziky kterou hraje se to tak prostě hodí. I hudební doprovod zvládl svou úlohu na jedničku a strnulost jejich hraní dodala výstupu potřebnou éteričnost. Navíc kytarová sóla, která Mark předváděl na podiu byla zahrána s neskutečným citem. Jakoby došlo k nějakému zvláštnímu spojení hudebníka s nástrojem. A my všichni přítomní byli svědky této fantastické podívané. Ne nadarmo bývá Knopfler označován za jednoho z nejlepších kytaristů současnosti.
httpv://www.youtube.com/watch?v=2jH74e3Qo9k
Obávala jsem se, že většinu koncertního času věnuje prezentaci svého nového alba Get Lucky, což sice byla zčásti pravda, nicméně zahrál i známé hity od Dire Straits v čele se Sultans of swing, Romeo and Juliet, Walk of life, či Portobelle bell. A kupodivu se mi líbila i většina z jeho nových věcí. Písně z Get Lucky, které mě doma nijak zvlášť nezaujaly na živo zněly perfektně. Občas jakoby se mi hudba slévala dohromady v jednolitou řeku tonu a melodií, ale to mi spíš myšlenky poletovaly kdesi v oblacích. Finále koncertu bylo nádherně euforické. Lidé si stoupali, vytleskávali Marka zpátky na podium a když se vrátil, ti spontánnější tančili, či jen do rytmu mávali rukama. Brother in arms na závěr byla třešnička na dortu. Z koncertu jsem odcházela štastná, nabitá pozitivní energií a s dalším překonaným předsudkem. K perfektnímu hudebnímu zážitku nepotřebuji hysterické stavy extrémního šílenství, stačí příjemně zvolená komorní hudba
