Po dlouhé cestě, kterou nám zajistila dálnice D1, jsem byla ráda, když se jsem zahlédla areál sázavského zámku, v jehož prostorách se festival SÁZAVAFEST konal, tak jdeme na to…
Příjemný chládek parčíku pomohl překonat neskutečné horko čtvrtečního dne. Teploměr ukazoval něco okolo 30°C, takže pivo bylo v tomhle pařáku příjemné ochlazení. První kapela, kterou jsem stihla, bylo uskupení XIII.století. Kapka alkoholu a dobré počasí rozpohybovalo v parném dni návštěvníky v rytmu ghotic rocku. Kapela, která se díky soutěži objevila na festivalu, působí na české scéně už dvacet pět let.
Oddálila jsem se od hlavní stage a šla jsem se projít po areálu. Kromě dospělých si na festivalu přišly na své i děti. Ve family zóně si mohly zaplavat v bazénku s míčky, nebo si nechaly kreslit na obličej.
Dalším interpretem, kterého jsem slyšela, byl Miro Šmajda. Nutno říci, že od dob Superstar v muzice přitvrdil. Na řadu přišlo druhé pivo. To jsem si vychutnala ve stínu stanu, kde se točilo, při poslechu jazzové zpěvačky Jany Koubkové. Zapadalo slunce a už se dalo o něco příjemněji fungovat. Velké překvapení pro mě byla německá kapela FINAL STAIR. Svou hudbou roztančili všechny fanoušky. Jen co kapela dohrála, nahrnuli se před pódium mladé fanynky, další kapela byla totiž Slza. Celému okolí zaléhaly bubínky v uších, jak slečny kapelu vytleskávaly. Ti, co celý den pouze seděli, ztratili později zabrány a rozjeli to naplno. Ochranný plot nápor fanynek ustál a po koncertu se dav přesunul ke stánku s merchem, kde probíhala autogramiáda. Na scénu přišel Petr Bende, který se svou kapelou skvěle kombinoval rock s cimbálovkou. Nikdy bych nevěřila, že mě cimbálovka tak nadchne. Když začali hrát písničky od Queen, koukala jsem s otevřenou pusou.
Setmělo se a já si můžu dovolit další drink. Atmosféra v areálu je uvolněná… Návštěvníci tančí jak před pódiem, tak po celém areálu. Koho nenadchl Petr Bende tak jako mě, užívá si ve stáncích, kde pecky mixují DJ’s. Na poklidný průběh festivalu dohlíží několik desítek security guys, hned se tu člověk cítí lépe.
Blíží se jedenáctá večerní a na pódium přicházejí Keks. Kapela, která hraje už pětatřicet let dokazuje, že je na hudební scéně takovou dobu právem. Její písničky zpívají mladí i staří. Ti se na kapelu dívají zasněným, až skoro nostalgickým pohledem. Jdu si pro vodu, po náročném dni mám opravdu žízeň… Po cestě ke stánku se divím, jak se areál uklizen, přestože je párty v plném proudu. Při zpáteční cestě od stánku jsem slyšela pořádný nářez. Hand Grenade perfektně ukončili první den festivalu na hlavním pódiu. Kluci doopravdy umí sáhnout do strun.
Přesouvám se do White House, kde je Leoš Mareš. Gumový stan praská ve švech. Ovzduší ve stanu by se dalo přirovnat k deštnému pralesu. Je škoda, že místo stanu nevěnovali Leošovi nějakou stage, určitě by na něj přišlo více lidí. Dám si poslední pivo a půjdu spát. Fakt. U unplugged stage jsem se zastavila a poslechla kapelu Ocho Rios. Taneční hudba, ve které se prolínají snad všechny žánry, rozpohybuje stánek a na přítomných je vidět, že si festival i v brzkých ranních hodinách opravdu užívají.
To bylo to fakt poslední pivo, jdu spát…
