Autor: Patrik Bulak
11.11.2009 vyšla pátá studiová deska domácí kapely Divokej Bill, která nese název Mlsná.
Divokej Bill je opravdu jedna z mála českých osobitých kapel, která se poctivě “vyhrabala” z undergroundu do stádia, kdy se jejich songy začaly běžně hrát v rádiích jakoby „zničehonic“. Každý si určitě vzpomene na tu dobu, kdy byly ze všech stran slyšet dnes už zásadní hity kapely jako Znamení a později Malování (Mezi nima, 2003)…
Ovšem hoši nepatří mezi ty, které by tento skok nějak zvlášť poznamenal. Jsou stále sví, žádná kalkulace, ale radost ze společné hudby, psaní vlastních textů a tak by to mělo být.
Skalní fanoušky Mlsná rozhodně nezklame a zároveň se dá doporučit příznivcům poctivého folk-rocku. Typické vícehlasy, když zkreslená kytara, tak výhradně syrová a díky složení formace vzácná „irskost“ v dobrém slova smyslu. Jejich předskakování anglickým Levellers určitě nebyla náhoda.
Ale Divokej Bill je český dost. Textům jsem dřív nemohl přijít úplně na chuť (Plakala z alba Propustka do pekel, 2000), i když i některé ze starších dob určitě mají co říct. Zdá se mi ale, že na Mlsné jsou najednou skladby s ještě hlubším poselstvím, nad kterými je třeba se obzvlášť v dnešní době zamyslet…:
„Jdeme a je nás hodně, vyrobený podle kopíráku / pomalu vzniká přetlak podobně jako v papiňáku / Zhasly světla všude kolem je tma / Smrad pekla a Lucifer u Tebe v obýváku!“ (Tádada)
„…v tahu je morálka už nevěříme v nic“ (Batalion)
„Tak Tě tu vítám, bereme čáru, než celou planetu zadusí mráz.“ (Laboratoře Delta)
„Tak se to střídá, kolíbka života / nás kolíbá a houpá / se to střídá a je to v pořádku / pán Bůh hlídá svoji zahrádku“ (Kolíbka)
A našly by se určitě i příklady další.
Zaujalo mě taky, že fráze typu ‚bezvládí králů a princezen‘ a slova jako ‚zlaťáky‘ zní v „billovském“ slovníčku velmi přirozeně. Možná, že irské motivy samy o sobě pomáhají evokovat dřívější doby, možná, že ne; každopádně celkový výsledek je takový, že Divokej Bill zní přirozeně vždy a to dnešním kapelám bohužel čím dál víc chybí.
Potom tu máme samozřejmě texty (skryté významy slovních hříček) i melodie (napoprvé ne moc výrazné), které se vyrýsují až na několikátý poslech.
Když se Mlsná však pustí poprvé, musí se uznat, že formací ohlášený návrat ke kořenům se vydařil. Deska je totiž nahraná co nejvíce dohromady, tudíž ne dnes typickým nahráváním jednoho nástroje po druhém. Zvuk alba je tedy hodně dynamický, což prospívá i převážně našlápnutému tracklistu.
Půl pátý ráno je vcelku povedený otvírák, poté následuje snad jedna z nejsilnějších skladeb desky Tádada a za ní podle posledních informací singlová Batalion. Podobného rázu jako Tádada je Kolíbka, obě by se daly označit jako pomyslné vrcholy alba. Poklidnější atmosféru na zamyšlení nastoluje Tuhle, Říše snů nebo na samotném závěru desky Pták. Nejúsměvnější jsou určitě svižné Pecka a Fčela. Unisono by mohla být také klidně singlová, tudíž další „reprezentativní“ a Námořnická je krásná pozvánka na již na začátku zmiňovaný irský folklór.
Divokýmu Billovi věřím každé slovo (až později jsem zjistil, že hlavní zpěvák Václav Bláha si skutečně píše texty sám). Texty nemoralizují, podávají věci z každodenního života takové jaké jsou, ale způsobem, který lidi dřív nebo později donutí si jejich songy zpívat a to je myslím taky přesně jedna z věcí, která dělá Divokýho Billa Divokým Billem.
Pokud můžu citovat ještě přímo z desky, tak Mlsná je aspoň z mé zkušenosti „pecka, která Ti nedá spát!“ (Pecka)
A na závěr je třeba zmínit, že kapela přímo na svých koncertech prodává album za pouhých 250 kč, což je určitě milá cena.
Tracklist – Mlsná (2009):
01. Půl pátý ráno
02. Tádada
03. Batalion
04. Pecka
05. Tuhle
06. Laboratoře Delta
07. Fčela
08. Unisono
09. Říše snů
10. Kolíbka
11. Námořnická
12. Pták
Diskografie:
studio:
2000 – Propustka do pekel
2001 – Svatá pravda
2003 -Mezi nima
2006 – Divokej Bill
2009 – Mlsná
živě:
2004 – Lucerna
2007 – Rock For People
dema:
1998 – Sedm statečných
1999 – Osm statečných
