K příležitosti vydání nové „SUNZ“ desky jsme vyzpovídali frontmana kapely Karla Buriánka, aby nám novou desku trochu přiblížil /recenzi si přečtěte zde/. Nakousli jsme i začátky kapely, je co číst!
Jak teď vidíš novou desku, je pro tebe něčím vyjímečná?
Nevím, jestli se dá považovatza něco výjimečného… Je to další z řady našich desek. Gró našich desek je, že my téměř vždy děláme krok někam stranou, teď například se vracíme trochu zpátky. Deska je oproti té poslední hodně kytarová, ubyly nějaké taneční momenty a jsou tam pomalé věci. Tak uvidíme, jak bude fungovat.
Máš nějakej song, u který víš dopředu, že u lidí bude asi nejvíc fungovat?
To si nejsem úplně jistý… Máme samozřejmě svoje favority, ale ono se to ve výsledku úplně otočí. Teď se stalo, že jsme z 15ti věcí vybírali na desku 10. Zbyly nám dvě poslední písně, uvažovali jsme, že je vyhodíme. Jedna z nich je nakonec pro nás úplně nejlepší z toho, co jsme udělali, takže to je hypotetická otázka. Nikdy nevíš, jak to bude fungovat.
Máme tam jednu věc, která by mohla fungovat jako singl. Zatím jsou na ni dobré ohlasy, ale je to na první signální a to nikdy nevíš. Možná to co zaujalo na první signální, nemusí následně fungovat jak na lidi, tak na nás, protože i my se tím potřebujeme bavit.
Zmínil si vaše kořeny, začátky byly v Americe, jaké byly následně ohlasy před českým publikem?
Hlavně to bylo tak, že my jsme před „americkou ságou“ měli docela dlouhou historii v Čechách. Už od začátku jsme směřovali mimo Čechy, jezdili jsme evropská turné a tak. Až potom, když jsme se vrátili jakoby z Ameriky, přestože je to trochu nadnesený, tak první reakce byly takové smíšené, lidi se na nás dívali jako na exoty. Šla s tím samozřejmě nějaká reklama, přesněji „bum“, který spacifikovala naše vydavatelská firma. Trochu jsme tím trpěli, protože se v zásadě nedělo nic zvláštního. Pořád jsme byli ta samá kapela, akorát jsme měli nějakou zkušenost v Americe a to je tady tak silnej magnet pro média, pro lidi co o tom nic nevědí, že se na tebe chodí dívat trochu jako na zvířátka do ZOO.
Amerika a Evropa, jakej je podle tebe zásadní rozdíl na stage?
V podstatě žádnej. V Americe je to tak, že v množství kapel, který se snaží prosadit na hudebním trhu je tak nepoměrně moc oproti Evropě a Česku, že tam musíš hodně pracovat. Tady to má spousta lidí vyrendrovaný z nějakýho bumu, který je někde a na tom se vlastně živí celou svoji kariéru. V Americe je to tak, že na tohle nikdo nekouká. Tam je to o tom, že jsi něčím výjmečný nebo můžeš něčím zaujmout a pak máš třeba možnost, někam to rozvíjet a nebo jsi jeden z mnoha a jezdíš si turné pořád dokola. U nás je to v tomhle ohledu trochu snažší.
Nastává éra letních fesťáku, co máte v plánu?
My se hlavně těšíme, že budeme moci hrát nové věci. Přeci jenom máme od vydání poslední desky dva roky, takže nový písně se vždycky hrají s chutí, ale dva roky je jinak taková optimální perioda pro vydání desky. Zpátky k otázce… My máme oblíbený třeba HRADY.cz, těch se jezdí asi osm, přes celý léto. Máš tím pádem celé léto co dělat a je to příjemný! Pak klasiky jako RfP, O2 festival v Panenským Týnci a pár dalších…
Oproti české scéně hrajete trošku jinou muziku. Máte nějaké vzory v zahraničí? Nebo na tuzemské scéně?
Nevím jestli máme vzory na tuzemské scéně… Máme kapely, které patří mezi naše oblíbené, ale ne nějaké velké srdcovky. V zahraničí máme, od našeho prenatálního období až po naše dospívání kapely, které nás baví bez nějakého časového zařazení, ty se v podstatě nemění a taky samozřejmě sjíždíme aktuální muziku.
Nějaký příklad třeba? Z těch co se nemění?
Komplet punk, post-punk a hodně hard-coru, ten dodneška posloucháme hodně a baví nás. A pak novovlný kapely 80.let, tak to nás taky baví hodně. A posloucháme hodně taneční muziky, tam se to jakoby mísí.
Promítá se to do vašich desek?
Asi jo, do té poslední třeba ne, ale do té předposlední určitě
