Po pěti letech klidné pauzy se kalifornská kapela The Neighbourhood vrací s albem (((((ultraSOUND))))), které nepůsobí jako klasický comeback, ale spíš jako znovuzrození. Skupina, která v roce 2010 definovala černobílou popovou melancholii, se tentokrát nebojí barev a odstínů, a to nejen vizuálně, ale i hudebně.
Nahrávání alba probíhalo nejprve ve studiu Conway v Los Angeles pod dohledem dlouholetého spolupracovníka Justyna Pilbrowa, poté pak v menším zkušebním prostoru The Beehive ve Van Nuys, kde produkci převzal Jono Dorr. Kapela tak mohla tvořit svobodně, bez tlaku vydavatelství a bez kompromisů. „Poprvé jsme si vládli sami — žádné vydavatelství, žádná smlouva, jen my, jak se znovu rozhodujeme tvořit hudbu,“ říká basák Brandon Fried.
Na patnácti skladbách album klade důraz na autenticitu a pocit, odkládá pozlátko a sází na syrovou energii. Píseň „Private“, která dala albu částečně jméno, propojuje sebepoznání s hypnotickým rytmem, zatímco hlavní singl „Hula Girl“ už doprovází i videoklip. Šedá barva, kdysi odmítaná, se nyní objevuje v grafice i několika písních jako symbol nuance a růstu: „Kdysi bylo všechno černobílé, teď je to šedé,“ dodává Jesse Rutherford.
(((ultraSOUND)))) zní jako dílo kapely, která už nemusí nikomu nic dokazovat, ale stále má hodně co sdělit. Pět hudebníků znovu nachází rovnováhu mezi kontrolou a chaosem, která je před lety proslavila. A připomínkou jejich globálního vlivu zůstává hit „Sweater Weather“ z roku 2013, se čtyřmi miliardami přehrání jednou z nejposlouchanějších skladeb na Spotify.
