Kapela Compromysh nedávno slavila své pětileté výročí. Z původního názvu kapely Compromis se nakonec stal Compromysh, protože někteří členové z různých důvodů opustili kapelu. K nejmladšímu bratrovi se do kapely připojil bratr nejstarší, a když kapelu opustil i nebratrský kytarista, trojici bratrů uzavřel prostřední z nich. Od té doby je tato kapela tvořena třemi bratry Láďou (který kapele Compromis skládal texty), Petrem (který dělala managera kapele Compromis) a Tomášem Černohorskými. Basová kytara a zpěv připadly Tomášovi, elektrická kytara a zpěv Láďovi a za bicími sedí Petr.
Kluci, jestli vám nebude vadit mluvit o tom, rád bych se zeptal na ten poslední impuls.
Zhruba před pěti lety jsme se dali dohromady, ale vyskytly se nějaké problémy. Navíc když jsme koncertovali před čtyřmi lety, tak to bylo takové nějaké bez chuti a dá se říci, že jsme se rozpadli. Vloni ale bohužel zemřel náš táta a na smrtelné posteli vyslovil přání, abychom se dali zase do hraní. To byl pro nás největší impuls, jenom škoda, že za to táta musel zaplatit cenu nejvyšší.
Dohodli jsme se tedy, že vyplníme otcovo poslední přání a pustíme se do toho. Nyní do kapely všichni vkládáme mnohem více energie a hlavně s chutí. Asi k tomu přistupujeme i více zodpovědně. Srdíčko našeho táty přestalo bít a Compromysh začali hrát. Máme pocit, že jeho srdce jakoby vstoupilo do kapely a zároveň že se na nás seshora dívá. Je to pro nás neuvěřitelně silný motor. Nyní konečně víme, proč to děláme, navíc jsme bratři a to nás mnohem více svazuje.
To je smutné. A jak na vás reagují fanoušci?
Protože jsme dlouho nekoncertovali, spousta fanoušků nás nikdy neslyšela živě. Mohli nás znát pouze z klipu nebo z nějaké demo nahrávky. Také jsme úplně přesně nevěděli, co se bude dít.
Upřímně řečeno, první koncert se vydařil, lidí přišlo dostatek a byly také dobré ohlasy. Od té doby se to zlomilo a nyní jde všechno jako po másle. Fanoušků stále přibývá, dodávají nám energii a někteří za námi na koncerty jezdí uctivé vzdálenosti a podporují nás všude, kde se dá. Neskutečně si toho vážíme a moc to pro nás znamená.
Takže z toho prvotního impulsu jste přešli k podpoře od fanoušků?
Není to tak úplně pravda. Samozřejmě, že na tátu nezapomínáme a fanoušci, ti nám dokazují, že v tom nejsme tak docela sami. My se snažíme na oplátku udělat pro ně show, pobavit je a také zahrát si pro vlastní potěšení. V neposlední řadě je potřeba zmínit, že stále máme velkou podporu od naší mamky. Vlastně vždycky jsme měli obrovskou podporu z rodiny. Hlavně od táty, dokud ještě žil. Nyní to po něm převzala mamina.
Plánujete natočit desku?
Nedávno jsme ve studiu nahráli nový singl s názvem Holka od vedle, na který se vytváří také klip. Není to typická naše píseň, ale lidem by se mohla líbit. Komplet nové CD by mělo vyjít na jaře v příštím roce. Budou na něm zbrusu nové věci, ale chtěli bychom tam vmáčknout i některé staré písně.
Máte nějaké zajímavé historky jako kapela?
Jednou jsme se vraceli v noci z festivalu a náš bubeník slavil, až se hrozně moc vyčerpal a v autě potom v jednu chvíli začal chrápat takovým způsobem, že to ovlivnilo i pozornost řidiče a někde jsme špatně odbočili. Vzhledem k tomu, že jsme byli v neznámém kraji, bloudili jsme potom ještě několik hodin. Ovšem bubeník pochopitelně o ničem nevěděl.
Nebo když jsme před čtyřmi lety v zimě natáčeli klip. Ve Vysoké u Příbrami brzy ráno ještě před prací jsme začali. Ke konci už kytarista spěchal a vyrazil do práce, ale daleko nedojel. Na uklouzané silnici dostal smyk a skončil v pěkně hlubokém příkopě. Auto bylo nepojízdné, naštěstí jsme za chvíli za ním jeli i my, tak jsme ho alespoň dopravili do práce. Velmi vtipná je také vzpomínka na nahrávání demo desky, během kterého jsme se s kolegy vůbec nepotkali a jenom jsme čekali na výsledek.
Prý máte nějakou kultovní píseň?
Nevím, zda je to píseň, kterou myslíte, ale pravidelně hrajeme píseň o kamarádovi, který se zabil v autě. Během této písně máme takový zvláštní rituál, kterým vzdáváme čest kamarádovi společně s fanoušky.
Můžete prozradit čtenářům, jaké jsou cíle kapely?
Cílem kapely je hrát a hrát a plnit si sny jako doposud, ale zároveň plnit sny také fanouškům a bavit je. Mohou si s námi zazpívat na pódium a dokonce i zahrát. Zároveň si chceme zahrát s kapelami, které jsme jako kluci sami poslouchali a nebo s kapelami dnes všeobecně známými. A samozřejmě bychom chtěli vydat to cédečko.
Chtěli byste závěrem ještě něco vzkázat fanouškům?
Fanouškům přejeme příjemný poslech a stejně jako se Tomáš vždycky loučí na koncertech, tak to uděláme i tady. Takže všem díky, díky, díky, díky, díky moc.
