Ve středu 27. listopadu byl v industriálním prostředí pražského Vnitroblocku odhalen nový hudební projekt Walkmanz. Během večera byla představena kapela, ale i první singl a videoklip s názvem Až přijde láska. První singl má ukázat směr, kterým se kapela bude ubírat. Kvalitní rocková muzika s notnou dávkou elektroniky a české texty. Kapela uvedla, že další singl vypustí do světa začátkem dalšího roku, mělo by se jednat o duet a druhá píseň bude o trochu jiná, než bude jejich další tvorba. Na celou desku se pak můžeme těšit už na jaře. Datum křtu nového EP je totiž známo, stane se tak 2. dubna 2020 v malém útulném klubu FAMU.
Videoklip je plný efektů a barev. O jeho námět, scénář, režii i produkci se postaral Michal Skořepa. O hudbu se zasloužil René Rypar o text pak Thom Fröde s Lukášem Dvořáčkem. René Rypar (kytara), Jaro Lukáč (baskytara), Zbyněk Raušer (bicí) a Thom Fröde (zpěv) tato čtveřice, která je známá z působení v kapelách jako Portless, Imodium, Recode The Subliminal, Aminé nebo ex Support Lesbiens, ex Krucipüsk a ex Eleison, to jsou nyní WALKMANZ.
Všichni jste aktivní muzikanti, proč tedy nová kapela?
Thom: U nás všech zde byla hlavně touha dělat něco jiného s někým jiným. Já sem za celou svojí dosavadní hudební kariéru nikdy nehrál s nikým jiným, ve smyslu toho, že bych tvořil něco víc. Pro mě to tedy byl jasný záměr poznat nové lidi, nový přístup k hudbě. Poprvé taky zpívám cizí texty, což jsem nikdy nedělal, je to nová výzva.
René: Já chtěl dělat hudbu, která bude česká. Portless i Support Lesbiens předtím, byly stavěné na anglickém jazyce.
Thom: Samozřejmě se na to nabaluje i to, že si sedíme, máme se rádi a snad dokážeme tvořit muziku, která pobaví co nejvíce lidí.
≡ Byla zde hlavně touha dělat něco jiného s někým jiným! ≡
Byl zmíněn český jazyk, znamená to, že ambice mířit s anglickými texty někam za hranice nejsou?
René: Z toho já jsem vyrostl v 90. letech, kdy jsme s mojí kapelou Eleison chtěli hrát venku. Udělali jsme nahrávku, dostali se ven do Francie, kde se to i hodně líbilo. Jezdili jsme pak každý rok na dva měsíce na turné do Francie. Ono se řekne, to je super, hráli v Paříži. Ale když si člověk zavzpomíná, jaké podmínky to byly. Spali jsme nekomfortně ve spacácích na zemi a druhý den přejezd 600 km v autě bez klimatizace. Po čtyřech letech nám vyšla deska a hráli jsme na festivalech, kde hráli i velké známe kapely. Byla to ale těžká dřina, tenkrát jsme byli mladý punkáči a bavilo nás takhle žít. Dnes si to už nedovedu představit. Já bych byl nevíce šťastný, kdyby se ta naše muzika líbila hlavně tady lidem v Česku a na Slovensku.
Thom: Já mám výhodu, že jsem nikdy takovouto ambici se svojí kapelou neměl. Ale za mě si myslím, že pokud máš chuť jet hrát do zahraničí, tak pro takzvané našince to jde… Po tom já toužím, nikdy se mi to nepovedlo, ale to bych chtěl.
René: Se Support Lesbiens jsme takto hráli v Bruselu, v Londýně na olympiádě nebo v New Yorku. To je skvělé zahrát pro Čechy žijící v zahraničí, ale pokud se bavíme na rovině, zda bychom se chtěli proslavit venku, tak takové ambice nejsou… Prozatím.
Český hudební rybník je přeci jen malý, při představení WALKMANZ bylo zmíněno, že pro Portless se nic nemění, hrají dál. Jak je to s Imodium, nebojíš se reakce fanoušků?
Thom: Popravdě jsem nad tím začal pořádně přemýšlet až dnes. Asi jsem neměl ani úplně čas se tím zaobírat, ale na tu odpověď jsem přišel. Je to jenom o to větší můj úkol při každé dobré příležitosti poslat do světa informaci, že moje kapela neskončila. Jednoho dne se určitě vrátí. Jelikož i kapela kluků Portless je stále aktivní, mně to pomohlo si uvědomit, že můžou fungovat obě kapely…
Zároveň si moc dobře uvědomuji, že jsme malý trh. Světový hudebník může mít těch projektů víc, ale má k dispozici „celý svět“, já mám k dispozici jen český trh, který je maličký a nemusí to tedy fungovat. Teď v tuto chvíli pro mě nastává rok Walkmanz a až přijde ten moment, kdy budu cítit, že by se kapela Imodium měla vrátit, tak se tak stane. Děje se, co se děje a jsou věci v životě, který jsou takzvaně vabank, možná je to i jedna z nich, ale já si to nemyslím. Mě hraje do karet to, že Imodium funguje 17 let, možná to bude znít troufale, ale já sem si pozicí Imodium jistý.
I když tohle jsou věci budoucna… Je to živý organismus, bavíme se o lidech, o hudbě.
≡ Tomáš je přirozený frontman ≡
Při projekci nového videa jsem si všimla, že nemáš kytaru… to je změna trvalá?
Thom: Nemám a nebudu. Mám v „popisu práce“ čistě zpěv. Zatím si z toho dělám srandu, ale je tu obrovský otazník, jednoduché to není, já podium bez kytary neznám. Třeba se nakonec zjistí, že to bude vypadat blbě nebo že se opravdu nebudu cítit dobře, tak si kytaru do ruky zpátky vezmu i přes nevoli kapely. Třeba i nakonec René sám uzná, že vypadám bez kytary opravdu hrozně…
René: Naopak dnes jsem se bavil se známým, který tvorbu Imodií sledoval od začátku, říkal, jak je skvělé, že Tomáš zahodil kytaru. Tomáš je přirozený frontman a doufám, že ve Walkmanz vydrží bez kytary.
Thom: Já také doufám, už jen proto, že si budu užívat novou roli… Ale stát se může cokoli.
Víme, že první živé vystoupení proběhne 2. dubna… Ale co bude dál?
Thom: Ano, 2. duben bude důležitý, pokřtíme naši dosavadní tvorbu. A poté chceme začít dělat to, co nás opravdu baví. Jsme lidi na stejné vlně, je pro nás nejdůležitější hrát, je to určující energie, živá performance. Budeme tedy koncertovat a soustředíme se i na naplnění letní festivalové sezony. Naše budoucnost je v živém vystupování, nechceme být jen studiovou kapelou.
